Napsali o nás …

Mladá fronta DNES, pátek 5. května 2000

Titulní strana: 

 „ Barochov – Podzemní požár na čtyřech hektarech lesa mezi obcemi Řehenice a Barochov v okrese Praha-východ, který vypukl ve středu večer, likvidovali profesionální i dobrovolní hasiči z několika zásahových jednotek téměř dvacet hodin. „ Příčinou požáru byly tři ohně, které založili zřejmě místní bezdomovci,“ řekl vyšetřovatel z okresu Praha-východ Pavel Obdržal s tím, že škodu zatím odhaduje asi na sto padesát tisíc korun. „

 přepis článku  Obětuji svůj volný čas, říká hasič

„ Těptín – Ve tváři třicetiletého dobrovolného hasiče Josef Dvořáka je patrné vyčerpání. Není ani divu – už devatenáct hodin nespal a pořádně nejedl, pouze těžce pracoval. Společně s kamarády ze sboru dobrovolných hasičů z Těptic ( rozuměj Těptína – redakční chyba ) hasí již devatenáctou hodinu podzemní požár lesa, který vypukl ve středu večer mezi Řehenicemi a Barochovem v okrese Praha-východ. „ Už toho mám dost, nejraději bych spal jako malé dítě. Ale musím to vydržet, likvidace ohně je moje povinnost,“ říká a stírá si přitom pot z dýmem očouzeného obličeje. 
Hasičských dobrovolníků si v Těptíně považují. V místním sboru je jich asi třicet a k požáru dokážou na požádání říčanských profesionálů vyrazit do tří minut. Stejně tak tomu bylo ve středu, kdy místní hasiče zburcoval alarm krátce po osmnácté hodině.Podle vyšetřovatele příčiny požáru z okresu Praha-východ, Pavla Obdržala, les chytil od tří různých ohňů, které založili zřejmě bezdomovci. Rychle se rozšířil a zachvátil celé čtyři hektary. I proto bylo zapotřebí pomoci dobrovolníků, kteří doplňovali profesionální jednotky. „ Jakmile jsem se dozvěděl, že jde o les, věděl jsem, že to nebude na chvilku. Ale v takových vedrech jsou podobné případy velice časté,“ podotýká Dvořák, jenž tvrdí, že podzemní požár je pro hasiče mnohem horší než ten, při kterém jsou plameny dobře zřetelné. „ Dlouho není nic vidět, člověk jen cítí horko pod nohama. Pak zničehonic vyšlehne plamen. Navíc hoří hrabanka, což je zetlelé jehličí, a tak musíme minimálně třicet centimetrů vrchní půdy ručně převracet,“ líčí. A proč se vůbec k dobrovolným hasičům přidal? „ Máme to v rodině. Dobrovolníky byli už můj děda a otec a já se vlastně okolo hasičů motal odmala. Teď už mám dvě dcery, a ta starší devítiletá, už se na hasičskou kariéru připravuje také,“ vykládá Dvořák s potěšením. Hašení ohňů je jeho největším koníčkem, přestože mu obětuje volný čas, své zaměstnání i rodinu, a to vše zadarmo. „ Nic za to nedostáváme, ale mě ta práce baví. Normálně pracuji jako soukromý truhlář a vím, že když jsem tady, tak mi utíkají peníze. Já to však chápu jako svoji povinnost.“ Konstatuje s tím, že nejvíce na jeho zálibu doplácí manželka:“ Já za to nic nechci, ale našim manželkám by měl někdo něco dát, protože ty samotou a strachem o nás trpí nejvíce.“