|
Přehled
výjezdů Sboru dobrovolných hasičů
V roce 1999 vyjela naše výjezdová jednotka celkem k 87 případům.
Požárů bylo 14, dopravních nehod 9, třicetpětkrát jsme ošetřovali
zraněné ( do toho se ale nezapočítává ošetřování zraněných při
dopravních nehodách ). V dalších případech šlo o technickou
či technologickou pomoc. Tím se rozumí oplach znečištěných
vozovek a chodníků, proplachy ucpaných kanálů, odstraňování
spadlých stromů atd. Zaznamenali jsme dva plané poplachy, které však
nebyly vyvolány úmyslně, ale jen nedopatřením.
První odvoz nemocného do nemocnice provedl náš velitel Láďa
Červený už 30.ledna těsně po skončení naší poslední výroční
Valné hromady. Jeden náš mladší člen byl postižen náhlou příhodou
břišní a nutno podotknout, že to nebylo z alkoholu. Pacient byl
krátce v nemocnici hospitalizován.
Silný vítr vanoucí v pátek 5.února způsobil
velké škody téměř po celé republice a bohužel způsobil značnou
škodu i našemu členovi Frantovi Lackovi, kterému na Valnovce, kde
bydlí, strhl velkou plechovou střechu. Naši hasiči byli na místě s těptínskou
ifou.
V úterý 9.března jsme byli z Říčan vyzváni
k požáru senážní jámy ve Vidovicích u Velkých Popovic. Jak
se nakonec ukázalo, nehořela senáž, ale osobní vůz, který tam
odstavili a zapálili jeho zloději. Ze zánovní škodovky zbylo jen
smutné torzo…
Ve čtvrtek 18.března hořela chata v Čakovicích
resp. u Krhanic. Oheň zachvátil chatu, kterou se podařilo zachránit,
ale příjezdová cesta k chatě byla velice těžko přístupná a
sami chataři by si měli ve vlastním zájmu o dobrý průjezd starat
– příště může hořet třeba u nich. Pamatujte, že kam vjede Váš
osobák, široká a dlouhá tatra třeba neprojede. Požár chaty byl už
na území Benešova. Hořící
kontejner jsme zase hasili 3.dubna na Skalsku – to bylo pro změnu
zase na Praze – západ.
K havárii nákladního vozu nás Říčany vyzvali 24.dubna.
Na zcela rovném úseku kvalitní komunikace v Kamenici u kulturního
domu se při vyhýbání protijedoucímu autu převrátil do pravého příkopu
řidič Tatry 148 plně naložené hlínou. Přitom ještě narazil do
stromu a zdemoloval sloup osvětlení. Naše jednotka byla v několika
minutách na místě havárie. Po zadokumentování nehody policisty
museli naši chlapci pěkně „růčo“ lopatami odházet zbytek nákladu
mimo auto, které z polohy vleže na pravém boku na vozovku dostal
až jeřáb z Říčan za pomoci naší hasičské tatry.
K další těžké havárii nás Říčany „zvedli“ 15.května.
Mělo jít původně o požár auta, ale jak se později ukázalo, vůz
hořel po hrozném čelním nárazu do velkého stromu mimo silnici,
odkud byl odmrštěn zpět na vozovku a záhy začal hořet. Skutečnost,
že by mohl být řidič v troskách, nebyla říčanským hasičům
nahlášena a bylo jen štěstí, že řidiče vyprostili ještě před
naším příjezdem náhodní svědci nehody. I přesto, že náš
favorit byl poměrně rychle na místě, auto bylo už stejně značně
vyhořelé…Řidič byl těžce zraněn.
Stalo se již běžným zvykem ( i když z toho nemáme upřímně
ani moc velkou radost ), že je naše jednotka zvána se záchranářským
favoritem i na zdravotnické asistence při nejrůznějších soutěžích.
Padne na to minimálně odpoledne a při akci v Těptíně to byly
dva dny od ráda až do pozdního odpoledne. Obrátili se na nás
sportovci z Prahy, že bude v Těptíně uspořádán
celorepublikový orientační běh ve dnech 12. a 13.června. Předcházeli
tomu dvě porady na Obecním úřadě v Kamenici za účasti
sportovců i obecní policie. A přestože jsme sportovce několikrát před
závodem upozornili, že cesta ke startu na poli na kraji Těptína musí
být průjezdná, nestalo se tak. Nemohl tam bezpečně projet ani náš
favorit, natož pak velká hasičská tatra, ze které soutěžící
brali vodu na omytí po závodech. Až naše urgence a rázný postup
obecní policie zjednali pořádek a my se dostali na místo určení.
Počasí měli sportovci výjimečně mizerné – celou noc pršelo a
trať byla kluzká. Dalo se očekávat, že bude asi dost zraněných a
pesimistická předpověď našeho zdravotníka Jirky Navrátila se začala
záhy vyplňovat. Nebudeme Vás napínat – bilance prvního dne závodu,
kterého se zúčastnilo asi půldruhé tisícovky závodníků byla
dvanáct zraněných! Druhý den běželi závodníci stejnou trať, ale
opačným směrem. Jestli se u nich projevila určitá nervozita, únava
nebo to bylo ze špatného vyspání v mokrých stanech nevíme.
Bilance byla ještě horší než den předchozí – bylo to celkem
dvacet zraněných!!! A to jeden ze soutěžících musel být naším
zdravotníkem zadlahován a odvezen do říčanské nemocnice s těžkým
pohmožděním vazů v kotníku pravé nohy… Když jsme při návratu
na naší základnu podávali do Říčan radiostanicí počty zraněných,
operační důstojník se nás opakovaně zeptal na jejich počet a
protože tomu ani nemohl uvěřit, museli jsme mu tuto skutečnost
potvrdit ještě telefonicky. A to bylo ještě štěstí, že sportovci
měli s sebou mladou zkušenou lékařku a náš zdravotník nemusel všechny
ošetřovat sám…
V červnu pak ještě hořel seník až ve vzdáleném
Barochově a dlouho přes půlnoc jsme hasili požár kompostárny pod Těptínem
v Kamenici, kde musela být zřízena kyvadlová doprava vody.
V pondělí 5.července byl sice svátek, ale naše
hasičská auta opět uháněla do Barochova, kde za velkého sucha hořel
les. Protože bylo už řadu týdnů velké sucho, požádali nás naši
kamarádi-myslivci o pomoc, kterou jsme jim rádi poskytli. V důsledku
špatného okysličování vody v chovném rybníku v oboře
Vlková jsme dusícím se kapříkům zachránili stovky životů, ale
kapříci ani nepoděkovali… Zato myslivci poděkovali tak, až se nám
skoro točila hlava ( a nebylo to z vody ..)
Člen bezpečnostní agentury SEKO a jinak náš člen pan Jirka
Sekyra se náhodně dostal k těžké havárii osobního vozu
nedaleko Velkých Popovic. Ze zdemolovaného a na střeše převráceného
vozu se jeho mladý řidič vyprostil sám a my mu poskytli předlékařskou
péči ještě před příjezdem sanitky. Samozřejmě, že jsme vůz
zabezpečili proti vzniku požáru. Od tohoto případu jsme pak rovnou
přejeli k další dopravní nehodě na Želivci. Tam však šlo
jen o drobnou kolizi osobního vozu s nákladním a ani nedošlo ke
zranění.
V sobotu 28.srpna probíhala brigáda na stavbě střechy
naší klubovny, kam nám silně zatékalo. V průběhu brigády
jsme však byli nuceni vyhlásit poplach, protože u Hendrychů začalo
hořet 50 metráků briket. A tak jsme nechali brigádničení a pěkně
„růčo“ začali vybírat doutnající brikety a vynášet je ven.
Kouře bylo tolik, že musel být poprvé nasazen náš odsávač kouře,
který fungoval velice spolehlivě a jsme rádi, že jej máme. Je to i
díky našim sponzorům, protože z rozpočtu obce by na něj už
nezbylo.
Den před začátkem školního roku jsme mohutně oplachovali
silně znečištěnou vozovku a chodníky před školou v Kamenici,
kde do poslední chvíle pracovali řemeslníci. Na oplach padlo několik
fůr vody z naší šestikubíkové tatry, ale děti mohly ráno jít
do školy po čistém chodníků…
Sobotní déšť 26.září a snad i trochu nepozornosti
stačilo k ošklivé havárii osobního vozu do stromu v Sulicích.
Havarovala tam mladá žena s krásně nově nalakovaným zahraničním
vozem. Společně s posádkou záchranky Asociace samaritánů ČR
jsme jí poskytli první pomoc a poté byla řidička převezena do
nemocnice s vážnějším zraněním. V sobotu 2.října jsme zajišťovali jako zdravotníci dětskou soutěž hasičských družstev v Úvalech, kde jsme ošetřili jen jedno drobné zranění. Při návratu na základnu jsme zamkly dveře od hasičské zbrojnice a v tom okamžiku nám byl nahlášen požár v Sulicích. Protože jsme byli oblečeni v hasičském, jen jsme zase otevřeli dveře a v jedné minutě jsme vyjeli k případu, u kterého zasahovali ještě před naším příjezdem hasiči z Jílového a po nás přijeli na místo ještě říčanští hasiči. Z požáru se ale nakonec vyklubalo jen neohlášené pálení sena a my se zase vrátili zpět na základnu.
Opět jsme proplachovali kanály na Ládví i v Olešovicích
podobně jako v předchozích měsících a mnohokrát jsme
asistovali při budování plynovodu v obci.
Neuvěřitelně smolný listopad byl právě ten loňský pro
obyvatele obce Petříkov nedaleko Velkých Popovic, když se v průběhu
pouhých osmi dnů ozývaly obcí sirény hasičů hned třikrát. U
prvního případu naši hasiči sice nebyli žádáni, ale byl jistě
zvláštní. Byl čtvrtek jedenáctého jedenáctý krátce po
jedenácté hodině, když se při vzájemném vyhýbání dvou
protijedoucích aut jeden z řidičů neudržel se svojí Tatrou
815 na vozovce a převrátil se do chovného rybníka i s nákladem
štěrku. Teprve za pomoci tří autojeřábů byla převrácená
tatrovka vytažena z rybníka zpět na vozovku. Naštěstí se
nikomu nic nestalo. Horší už to bylo o pouhé tři dny později v neděli
14.listopadu odpoledne. Začal tam hořet seník v těsném
sousedství velké stodoly. Poplach nám vyhlásil člen naší výjezdové
jednotky v Těptíně, pan Zdeněk Janecký, který v Petříkově
v současnosti bydlí. Naše výjezdová tatra dojela velice brzy
do Petříkova a na místo požáru nás už naváděl zmíněný Zdeněk
Janecký, který společně s naší těptínskou zásahovou
jednotkou začal krotit plameny. Podle hustého kouře našla místo události
i posádka profíků z Říčan, kteří přijeli chvíli po nás.
Oheň byl během hodiny zlikvidován, zraněn nebyl nikdo a vznikla jen
několikatisícová škoda. Ovšem třetí případ, který se stal jen
čtyři dny po tomto požáru, byl velice tragický. Byl čtvrtek 18.listopadu
odpoledne, když náhodná řidička shodou okolností také z Těptína,
objevila na Petříkově v příkopu havarovanou škodovku se zraněným
řidičem. Na místo proto okamžitě vyjela opět těptínská jednotka
hasičů současně s říčanskými profíky. Jako první k místu
neštěstí dorazil náš hasičský favorit s vyprošťovacím zařízením
a zdravotnickým vybavením. Zkušená posádka z Těptína ( byli
to Láďa Červený a Josef Skružný ) okamžitě zahájila vyprošťovací
práce. Nehoda to byla skutečně ojedinělá. Havarovaný favorit stál
v příkopu mimo vozovku a pod jeho levým předním kolem ležel
muž obličejem zabořeným do země. Havarované auto proto bylo
neprodleně nadzvednuto a nešťastník, kterému kolo stálo po celou
dobu na zádech byl vyproštěn. Posádka našich záchranářů začala
okamžitě resuscitovat muže, který nejevil známky života, nedýchal
a ani mu nepracovalo srdce. Resuscitování probíhalo až do příjezdu
vozu rychlé záchranné služby, ale ani lékař muže nezachránil.
Nejkurióznější na tomto tragickém případu byl celý průběh havárie.
Všichni si mysleli, že řidič havarovaného auta asi utekl poté, co
porazil chodce. Až později se zjistilo, že řidičem byl právě
usmrcený muž. Ten pravděpodobně nebyl připoután a při vyjetí
vozu ze silnice do příkopu, kam se vozidlo zapíchlo, asi vypadl z auta,
které se na okamžik převrátilo na bok a pak padlo zpět na kola. Ale
bohužel tak nešťastně, že padlo na záda vypadlého řidiče, který
byl vlastním vozem rozdrcen a udušen.
U poslední dopravní nehody jsme zasahovali 1.prosince večer,
když u zámku ve Štiříně vjel do protisměru řidič osobního vozu
a čelně se srazil s protijedoucím autem, ve kterém cestovala
mladá maminka s dítětem. Auto bylo zdemolováno a matku s dítětem
odvezla přivolaná sanitka. Viník z místa nehody utekl a nevypátral
jej ani pes policejního psovoda. Místo nehody jsme zajišťovali my,
protože říčanští profíci, kteří na místo dorazili po naší
jednotce, museli záhy na sirénu odjet k požáru střechy rodinného
domku na opačné straně okresu.
Poslední požár roku 1999 jsme hasili ve vzdálených Lojovicích,
kde 5.prosince začala hořet v lese rozsáhlá skládka. Z akce
jsme se vrátili až po třech hodinách a to ještě řádně promrzlí,
protože bylo pod nulou a pěkně to záblo …
Loňský rok nebyl z hlediska dopravních nehod v našem
okolí příliš dobrý. Nezasahovali jsme např. u mladého muže, který
na podzim těžce havaroval s bavorákem v obci Hlubočinka.
Vyjel tam mimo vozovku a urazil korunu vzrostlého stromu. Jeho mrtvé tělo
bylo nalezeno mimo vůz až později právě pod větvemi … V létě nepochopitelně
havaroval vlevo do stromu v obci Želivec velice ochotný a milý
hospodský z nedalekého Kostelce. Noční náraz nepřežil. Navždy
nám zůstane v paměti rozesmátý a se svou harmonikou …
Snad nejhorší tragédie loňska se odehrála krátce před štědrovečerní
večeří 24.prosince na spojce z Jesenice k dálnici D1. Z návštěvy
se tam vraceli dva muži v osobním voze. Do nedalekých Říčan
to měli už jen kousek. Už asi nikdo nezjistí, co se stalo. Jisté je
to, že osobní vůz se dostal mimo vozovku a mnohokrát se převrátil,
než zůstal zdemolovaný ležet v poli daleko od silnice. Jeho posádka
byla na místě usmrcena. Jedním z usmrcené posádky byl i pro nás
velice dobře známý pan Sommer, který byl paradoxně majitelem pohřební
služby v Říčanech. A tak jeho vlastní zaměstnanci namísto štědrovečerní
večeře vyjeli s rakví pro svého dlouholetého šéfa.
Nebyl to skutečně příliš povedený rok a my Vám přejeme,
aby ten letošní rok 2000 byl úspěšnější a lepší po všech stránkách.
Ještě jednou chci poděkovat všem, kteří se podílejí na činnosti
našeho sboru, ať svou činností při zásazích či brigádách nebo
sponzorsky. Díky našim manželkách, milenkám i rodičům, že nám
povolují tak náročného koníčka hlavně na čas, dřinu i ohrožení
svého života pro pomoc jiným.
Opakuji, že za loňský rok jsme vyjeli celkem k 87krát, z toho
bylo 14 požárů, 9 dopravních nehod, 37krát jsme ošetřovali zraněné,
ostatní byly technické a technologické případy. Na tak malou obec
jako je Těptín to je jistě úctyhodný výkon. Do roku 2000 přejeme
všechno nejlepší, zdraví, štěstí a spokojenost doma i v zaměstnání
a v osobním životě. Díky a za rok opět nashledanou. V Těptíně
dne 15.ledna 2000
Jiří Hnětkovský, starosta sboru Jiří Navrátil, náměstek starosty
|