Přehled
výjezdů Sboru dobrovolných hasičů
V roce 2000 vyjela naše výjezdová jednotka celkem k 90 případům.
Požárů bylo 13, dopravních nehod 11, 14krát jsme ošetřovali raněné
( do toho se ale nepočítá ošetřování zraněných při dopravních
nehodách ). V dalších případech šlo o technickou či
technologickou pomoc. Tím se rozumí oplach znečištěných vozovek a
chodníků, proplachy ucpaných kanálů, odstraňování spadlých stromů
atd. Zaznamenali jsme i 3 plané poplachy.
První naší loňskou akcí, i když bez výjezdu byla naše
pohotovost, která trvala od Silvestra až do rána 1. ledna 2000. Pět našich
členů – Jiří Hnětkovský, Josef Dvořák ml., Jiří Sekyra, Pavel
Makula a Jiří Navrátil – si na přelomu roku 1999 a 2000
muselo odříci alkohol a bylo v pohotovosti pro případ náhlého
zkolabování počítačových systémů. Chmurné předpovědi se naštěstí
nesplnily, ale pět našich členů přešlo do nového roku 2000 bez
alkoholu, za což jim patří poděkování.
V průběhu ledna
nebyl jinak ani jeden výjezd.
V únoru jsme vyjeli k údajnému požáru lesa na Ládví.
Šlo však jen o planý poplach a my se zase vrátili v klidu zpět
na základnu.
I březen byl bez výjezdů, ale začalo to už od půlky
dubna. Velký lesní požár nám byl nahlášen odpoledne 16. dubna ve vzdálené obci Všešimy. Tam
zřejmě od nedopalku cigarety začal hořel lesní porost, který
zasáhl i lesní školku. Při neobyčejném suchu se požár rychle rozšířil
a zachvátil snad dva hektary lesa v místech, kam se s hasičskými
vozy nedalo zajet a musela být mimo kyvadlové dopravy vody zřízena i dálková
doprava vody hadicemi v délce několika stovek metrů. Vedle
profesionálů z Říčan si tam na dno svých sil sáhlo na sedmdesát
dobrovolných hasičů z deseti okolních sborů. Likvidace požáru
byla ukončena zhruba po pěti hodinách namáhavé práce při velkém
vedru a tak jsme všichni uvítali příjezd skříňového kontejneru z Říčan,
ve kterém bylo dovezeno občerstvení pro všechny zasahující hasiče.
Na místě požáru natáčela i televize Galaxie a díky ní se ve
zpravodajském šotu objevily i kombinézy našich hasičů s nápisem
„ Hasiči Těptín “ na zádech.
Odsloužili jsme také dvě služby na oddělení místní policie
na Nové Hospodě při každoroční akci „ Velikonoce “, kterou sloužíme
na pomoc motoristům ve zvýšeném provozu o svátcích. Ve stejném měsíci
jsme několikrát na žádost obce proplachovali kanály a čistili
vozovku v Kamenici, Želivci a na Nové Hospodě. V Těptíně
jsme čistili stovky
Dne 24. dubna na
svátek Jiřího jsme byli vyzváni k zásahu u těžké dopravní
nehody na Kuklíku v obci Babice. V plné rychlosti se tam střetly
dva protijedoucí osobní vozy, z nichž jeden byl odhozen až do příkopu.
Zajišťovali jsme auta nejen proti vzniku požáru a úniku pohonných
hmot, ale samozřejmě jsme pokytli pomoc třem zraněným osobám z obou
vozů.
I květen byl
velice náročným na naši činnost. Už 3.
května byl nahlášen další neobyčejně veliký lesní požár
v Barochově. Vyjeli jsme tam krátce po 18. hodině s oběma Tatrami
148 CAS 32 i favoritem, ale několik našich členů tam zůstalo přes
celou noc až do druhého dne do večera. Požár, který zavinil blesk se
rozhořel na rozloze asi čtyřech hektarů. Šiřil se velmi pomalu, nenápadně
a v dost nepřístupném terénu na nepříjemné stráni. Zajímavé
bylo, že poslední bouřka s deštěm byla snad 10 dnů před
objevem požáru, který se po celou dobu pomalu šířil hlavně zemí a
po kořenech do okolí. Opět na místě zasahovaly desítky dobrovolných
hasičů. I v Barochově byla zřízena dálková i kyvadlová
doprava vody a stále bylo málo hadic na tak rozsáhlé požářiště (
asi čtyř hektarů lesa ). I zde si hasiči doslova sáhli na dno svých
sil a řada hasičských pendlujících vozů mezi rybníkem a požářištěm
nestíhala potřeby zasahujících hasičů u požáru. I tam byl přistaven
z Říčan kontejner s občerstvením, kde si unavení hasiči
mohli vypít minerálku nebo si dát v kvaltu kafe. Zajištěním místa
požáru přes noc připadlo naší dobrovolné jednotce z Těptína
a tak bez nároku na odměnu tam až do dalšího dne do večera byli přes
noc členové Láďa Červený, Josef Dvořák ml., Jiří Sekyra.
Jen čtyři dny po velkém požáru lesa v Barochově nám byl
opět nahlášen požár lesa nedaleko Velkých Popovic. Nedaleko “Babáku”
jsme zajeli do lesa, odkud se valil obrovský černý sloup dýmu. Hořela
tam však na okraji lesa stará maringotka a od ní vzplanuly keře, tráva
a oplocení lesní školky. Oheň jsme lokalizovali ještě před jeho rozšířením
do lesního porostu. Stejného dne jsme odvezli na ošetření do Říčan
našeho člena s úrazem ruky na šití ( byl to Zdeněk Janecký ).
Dne 13. května
začalo hořet rákosí na louce u budovy policie na Nové Hospodě. I tam
jsme rychle zasáhli a požár zlikvidovali.
A další požár lesa – bylo stále velmi sucho – nám byl
nahlášen hajným u obory na Ládví. Oheň jsme ve velmi nepřístupném
terénu, kde se muselo natahovat velké množství hadic, hasili přes dvě
hodiny, i když byl jen na ploše 15 x 50 metrů. Ve stejném měsíci
jsme zaznamenali další planý poplach.
Zcela bezkonkurenčně nejkurióznějším se stal pro naši výjezdovou
jednotku 17. květen,
kdy jsme byli kolem 17. hodiny vyzváni k zásahu u dopravní nehody
na staré benešovské silnici nedaleko křižovatky na Křížkách. Tam
se na zcela rovném úseku silnice uvolnil od osobního vozu za jízdy
dvoukolový vlečňák, který se začal různě točit a převracet na
silnici. Vyděšená řidička, která vlečňáček ztratila, jej
sledovala ve zpětném zrcátku tak usilovně, že se přestala věnovat
řízení svého vozu, se kterým vjela do protisměru a čelně se tam
srazila s nic netušícím řidičem protijedoucího favoritu, který
střetu nemohl absolutně zabránit. Třem zraněným osobám jsme
poskytli předlékařskou pomoc. Paradoxně jedna ze zraněných byla zkušená
zdravotní sestra, která však sama potřebovala naši pomoc. Jen jsme
havarovaná vozidla zajistili proti úniku pohonných hmot i požáru, byl
nám nahlášen další závažný případ. V obci Lomnice ( až za
Velkými Popovicemi ) havaroval motocyklista. Na místo dojela policie,
sanitka i náš hasičský favorit ve stejnou dobu, a tak jsme poskytovali
pomoc silně krvácejícímu motocyklistovi společně s posádkou záchranky.
A bylo naší pomoci skutečně potřeba. Silně podnapilý motocyklista,
kterého v přímé jízdě v prudké, pravoúhlé zatáčce
neodradil od přímého směru ani bíle natřený dům, do něhož
narazil, totiž silně krvácel z hlavy. Odmítal ošetření s tím,
že mu nic není a nebral ani náš argument, že leží v obrovské kaluži
vlastní krve. Po mírném násilí záchranářů se jej podařilo zafačovat,
ale zase nechtěl do sanitky. Jedině pod podmínkou, že ho sanitka
odveze buď domů, nebo ve druhé variantě vyžadoval odvoz do hospody!
Ani jedno z jeho přání nebylo realizováno a byl převezen do
nemocnice v Říčanech. Ani jsme nebyli překvapeni, že krátce po
převozu zkolaboval a s vážným úrazem hlavy byl nakonec z Říčan
převezen vrtulníkem na specializované pracoviště do Prahy. Pak se posádka
našeho favoritu ( Jirka Navrátil a Josef Dvořák ml.) zpět vrátila k první
nehodě – k čelní srážce dvou protijedoucích aut na Křížkách.
Ani tam však nepobyli dlouho. Policejní nehodovka sice ještě nepřijela,
ale místní policie měla na naše hasiče další prosbu. Asi kilometr
do místa první nehody prý pobíhá po silnici zraněný pes. Policisté
nás požádali o jeho odchyt. S nevelkým nadšením vyjela posádka
favoritu hledat zraněného psa. Toho po chvíli objevila nedaleko obce
Hlubočinka. Zdatný vlčák seděl na okraji silnice, a prudce
oddychoval, zatím co se posádce našeho favoritu naopak dech strachy mírně
krátil. Naši hasiči se k němu opatrně přiblížili. Pes je obezřetně
sledoval. Když přišli k němu na pět metrů, pes se zvedl a odběhl
o kus dál. Totéž se opakovalo několikrát. A tak jsme do Říčan
radiostanicí ohlásili:“ Pes nalezen, ošetřit se nenechal a utekl
kamsi do polí.“ Smějící se spojařka nedokázala naši zprávu ani
zopakovat a jen ji stručně potvrdila. Tři zásahy v průběhu
necelých dvou hodin byly asi u nás rekordem.
Na konci května jsme však zaznamenali velmi ojedinělou a
tragickou akci, která nemá za dobu existence našeho sboru obdobu. Snad
nikdy jsme nebojovali o život člověka tak dlouho a s tak nesmírným
úsilím a to ještě za pomoci výborných odborníků z řad záchranářů
říčanské záchranky i posádky vrtulníku letecké záchranné služby
ve spolupráci s Územním střediskem záchranné služby v Praze.
Ale vyslechněte si neuvěřitelný případ od začátku.
Bylo 28. května odpoledne, když nám rozrušení chataři ohlásili,
že se v bazénu jedné z chat topí malé dítě. Na místo neštěstí
velice rychle vyjel náš hasičský favorit. V době příjezdu už
bylo dítě vytažené z vody ven na trávník. Postiženým byl
teprve jedenapůlroční chlapeček ( Petr B.), který už vůbec nejevil
známky života. Nedýchal, srdce mu absolutně nepracovalo, chlapeček měl
již téměř modrobílou barvu s široce rozšířenýma zorničkama,
které nereagovaly na jakýkoliv podnět. Protože jsme na podobné případy
proškoleni, ihned jsme z našeho vozu vyndali křísící dýchací
přístroj a začali s oživovacími pokusy. Současně jsme
informovali o velice vážném stavu hasičský dispečink v Říčanech,
který zprávu o kritickém stavu chlapečka předal dispečinku záchranky.
Její posádka řidič p. Sáro, sestra Nováková a lékař MUDr.
Romportl nebyli v danou chvíli na své základně, ale byli až za
Říčanami u rybníka shodou okolností na utonulém muži. Protože muž
byl prokazatelně již několik dní mrtev, vyrazila posádka rychlé
sanitky největším tempem do 20 kilometrů vzdáleného Těptína. Ve
stejné době byl informován též dispečink Územního střediska záchranné
služby, který na místo vyslal vrtulník s kompletní posádkou záchranářů. Na této zcela ojedinělé
akci se z Těptína zúčastnilo deset hasičů, byli to pánové: Láďa
Červený, Pepík Skružný, Jirka Hnětkovský, Pepík Dvořák ml., Jiří
Sekyra, Tonda Barták, Marek Kolařík, Tomáš Baxa, Josef Černý, Vašek
Procházka, Jiří Hatoš, František Adámek a Jiří Navrátil. Ti všichni
se každý svým dílem zasloužili o záchranu malého človíčka. Za úspěšnou
akci nám poděkoval operační důstojník mjr. Gotlieb, který měl službu
u hasičů v Říčanech. Obdrželi jsme také poděkování od říčanské
záchranky, Územního střediska záchranné služby Praha i od letecké
záchranné služby. Avšak naši záchranáři bez výše jmenovaných by
nedokázali chlapečka oživit. Proto dovolte ještě jednou poděkovat
profesionálním záchranářům z Říčan, doktoru Romportlovi,
sestře Novákové a řidiči Sárovi. Poděkovat chceme také kompletní
posádce vrtulníku kapitánu vrtulníku JUDr. Josefu Roušarovi, druhému
pilotu ing. Radovanu Krejčíkovi, lékaři Územního střediska záchranné
služby MUDr. Jiřímu Franzovi, záchranáři Romanu Kachlírovi a sestře
Kubíkové. Bez těchto jmenovaných by nemohla akce skončit tak, jak
skončila. Zkrátka se přesně ukázalo, že úžasná půldruhahodinová
vzorná spolupráce dobrovolných záchranářů z Těptína se zkušeným
týmem profesionálních záchranářů byla nezbytná a jediná možná.
I s přihlédnutím k této akci jsme proto byli vybaveni jako
jediní dobrovolní záchranáři v republice radiostanicí, s níž
můžeme z našeho hasičského favoritu komunikovat nejen přímo do
vozu rychlé záchranné pomoci, ale můžeme hovořit i s vrtulníkem
letecké záchranné služby. Radiostanice nám byla dlouhodobě zapůjčena
za mnohaletou dobrou spolupráci našich dobrovolných záchranářů v Těptíně
s Územním střediskem záchranné služby a vrtulníkem, který přivoláváme
při těžkých stavech pacienta, který je v přímém ohrožení života.
Hasiči z Těptína velice děkují za propůjčení radiostanice řediteli
územní záchranky MUDr. Pavlu Getlíkovi a těšíme se na další vzájemnou
spolupráci.
2. června
jsme před polednem vyjeli k požáru lesa do Všedobrovic. Nešlo o
příliš velký požár, hořelo jen několik čtverečných metrů kolem
stromu, do kterého udeřil blesk. Opadávající ohořelé zbytky stromu
padaly do lesní hrabanky, která tak prohořívala už asi týden, protože
poslední bouřka byla asi před sedmi dny.
O dva dny později jsme opět proplachovali ucpané kanály ve Všedobrovicích
a na Ládví.
14. srpna nás k výjezdu
na dopravní nehodu vyzvala naše členka Soňa Čížkovská, která náhodně
přijela k těžké havárii osobního vozu v obci Hlubočinka.
Na zcela přímém úseku silnice tam vyjela řidička vpravo mimo
vozovku, přerazila torzo stromu, o který se mimochodem asi před rokem
zabil jiný řidič. Žena převrátila vůz na střechu a ještě najela
do sloupu. Předlékařské ošetření jsme poskytli třem lehce zraněným
a zajistili vůz proti vzniku požáru.
Daleko hůře vypadala další dopravní nehoda, ke které jsme
vyjeli před polednem 15. srpna.
Na silnici z Kamenice do Čakovic hned v první prudké zatáčce
se tam čelně srazila nákladní avia s osobní škodovkou. Ta byla čelním
nárazem zdemolována a v jejích troskách utrpěli zranění dva
mladí lidé z Těptína. Těm jsme samozřejmě poskytli první
pomoc ještě před příjezdem záchranky z Říčan. Na místě však
bylo další nebezpečí. Po čelním zárazu se plně naložená avia převrátila
na bok a z vozu se utrhla velká propanbutanová láhev. Ta byla poškozena
a její obsah začal ihned po nárazu utíkat a z vozu zase vytékaly
oleje. Silnice byla zcela neprůjezdná – zatarasena oběma havarovanými
vozy. Než policie případ zadokumentovala, podařilo se zbytek nákladu
naložit na druhý nákladní vůz a poté přijel z Říčan autojeřáb
a havarovaný vůz postavil na kola. Vozovka byla zprůjezdněna po třech
hodinách a o naší činnosti na místě nehody hovořilo rádio Blaník
a televizní štáb TV3 natočil šot z místa havárie.
K požárů kůlny jsme vyjeli do Brtnice 21.
srpna, ale už v době našeho příjezdu kůlna dohořívala.
A protože požářiště bylo v uzavřeném objektu, museli naši
hasiči vniknout dovnitř pře plot. Při seskoku si tam těžce poranil
ruku náš člen Luboš Lhotský. Zlomené zápěstí muselo být v nemocnici
bolestivě rovnáno a Luboš Lhotský si několik měsíců zamarodil. I
toto jsou rizika naší dobrovolné činnosti … A že tím přišel o
mnoho tisíc korun snad nemusím ani zdůrazňovat!
Stejný den, respektive stejnou noc z 21.
na 22. srpna se nad naší oblastí přehnala nebývale prudká
bouře s ohromným krupobitím. Spadané stromy a velké ulámané větve
blokovaly na mnoha místech dopravu na komunikacích, nešel elektrický
proud. Naši hasiči vyjeli před půlnocí a do půl druhé ráno rozřezávali
stromy a větve ve Struhařově, Štiříně, Všedobrovicích, Želivci a
v Čakovickém údolí. Následující den dopoledne jsme asistovali
u rybníka v Kamenici, kde spadl silný strom a shodil do rybníka dráty
elektrického vedení. Tam jsme museli na pomoc přivolat hasiče z Říčan,
kteří se člunem vylovili elektrické dráty z vody. I zde
asistovala televizní kamera a o hrůzné noci, kdy mimo hasičů z Těptína
musel v srpnu vyjet i traktor s radlicí, aby odstranil napadané
kroupy a drobné větve, pohovořil do kamery zástupce starosty Kamenice
Jan Urx.
8. září odpoledne nás
říčanští hasiči vyzvali k výjezdu k hořícímu osobnímu
vozu v obci Želivec na staré benešovské silnici. Náš hasičský
favorit i autocisterna byli rychle na místě, ale ještě před námi už
hasil hořící motorový prostor osobního vozu náš člen Jirka Sekyra,
který byl na místě ještě před námi. Vystrašená posádka postižených
manželů nám velice děkovala za rychlý zásah a později nám poslala
též děkovný dopis za náš zásah a následnou pomoc při jejich potížích.
Ve stejném měsící 27.
září jsme vyjeli do Čakovic, kde byl nalezen v potoce převrácený
stříbrný mercedes. Vozidlo ještě svítilo, ale řidič na místě
nebyl. Vůz jsme zajistili proti požáru a vrátili se zpět na základnu.
V říjnu jsme vyjeli jedenáctkrát, ale byly
to většinou proplachy kanálů a další práce pro obec. Zaznamenali
jsme jediný výjezd k požáru, ale zato k velice nebezpečnému.
Při napojování plynové přípojky k jedné z chat pražáků
vznikl zřejmě nedbalostí ,montérů požár plynu, který šlehal do výše
několika metrů a navíc ještě ohrožoval sloup s dráty elektrického
vedení. Majitel poškozeného objektu je náš dlouholetý sponzor a byli
jsme rádi, aniž bychom mu to samozřejmě přáli, že jsme mu na oplátku
mohli přijet na pomoc.
V listopadu jsme měli opět řadu technických
a technologických případů a zase výjezd k jedné dopravní nehodě.
9. listopadu navečer se na Nové Hospodě srazila dvě
osobní auta a to tak nešťastně, že ještě najela do stánku zelináře,
který tam celoročně prodává. Vozidla byla značně poškozena, za své
vzala i část stánku a cizokrajné ovoce se válelo všude kolem. Zraněna
byla jedna osoba.
I v prosinci jsme oplachovali vozovku a zastávky
autobusu, např. v Kamenici – u dvora. Obec Štiřín se na konci roku
smutně zapsala do paměti místních občanů i nás – hasičů. 12.
prosince tam naše jednotka zasahovala u dopravní nehody a předposlední
den v roce tam naše houkající červená auta mířila opět. Mezi Štiřínem
a Želivcem tam havarovala řidička osobního vozu, která na prvním sněhu
uvedla vůz do smyku a havarovala mimo vozovku, kde zůstal vůz převrácen.
Nehoda dopadla naštěstí dobře bez vážnějších úrazů a byl to náš
poslední výjezd minulého roku, posledního roku století a tisíciletí.
A jen na okraj poznámka, která však patří až do zprávy pro příští
Valnou hromadu v roce 2002. První výjezd letošního roku 2001 jsme měli
už pouhých 28 minut po slavnostním příchodu nového tisíciletí.
Vyjeli jsme opět do obce Štiřín, kde ve stejných místech jako dva
dny předtím havaroval další řidič osobního vozu do příkopu. Tam
narazil do stromu a vozidlo zůstalo převráceno daleko v poli. Bohužel
řidič byl na místě usmrcen, jeho spolujezdkyně byla jen lehce zraněna.
Nebyl to vskutku příliš povedený rok na konci tisíciletí a my
Vám přejeme, aby ten letošní – nový rok první v třetím tisíciletí
byl po všech stránkách lepším. Abychom byli k sobě ohleduplnější
a čestnější, byli zdrávi a spokojeni v práci i osobním životě.
Abychom si i nechtěně neubližovali. Buďme k sobě laskaví a pomáhejme
si vzájemně. Nevíme, kdy sami budeme potřebovat pomoc od bližního. Třeba
nám na pomoc přijede ten, kterého jsme neměli příliš v lásce.
A budeme rádi, že nám pomůže …
Díky všem milenkám, manželkám a rodičům za to, že nám povolují
naši činnost u hasičů. Díky Vám, hlavně členům výjezdové
jednotky za dosavadní práci pro sbor a prosím Vás nepolevujte.
Opakuji, že za loňský rok jsme vyjeli k 90 případům, z nichž
bylo 13 požárů a 11 dopravních nehod. Na tak malou obec jako je Těptín
je to úctyhodný výkon. Ještě jednou díky a vše nejlepší do roku
2001. V Těptíně dne 20. ledna 2001 |