Přehled výjezdů Sboru dobrovolných hasičů
v Těptíně za rok 2000

            V roce 2000 vyjela naše výjezdová jednotka celkem k 90 případům. Požárů bylo 13, dopravních nehod 11, 14krát jsme ošetřovali raněné ( do toho se ale nepočítá ošetřování zraněných při dopravních nehodách ). V dalších případech šlo o technickou či technologickou pomoc. Tím se rozumí oplach znečištěných vozovek a chodníků, proplachy ucpaných kanálů, odstraňování spadlých stromů atd. Zaznamenali jsme i 3 plané poplachy.

             První naší loňskou akcí, i když bez výjezdu byla naše pohotovost, která trvala od Silvestra až do rána 1. ledna 2000. Pět našich členů – Jiří Hnětkovský, Josef Dvořák ml., Jiří Sekyra, Pavel Makula a Jiří Navrátil – si na přelomu roku 1999 a 2000  muselo odříci alkohol a bylo v pohotovosti pro případ náhlého zkolabování počítačových systémů. Chmurné předpovědi se naštěstí nesplnily, ale pět našich členů přešlo do nového roku 2000 bez alkoholu, za což jim patří poděkování.

             V průběhu ledna nebyl jinak ani jeden výjezd.

             V únoru jsme vyjeli k údajnému požáru lesa na Ládví. Šlo však jen o planý poplach a my se zase vrátili v klidu zpět na základnu.

              I březen byl bez výjezdů, ale začalo to už od půlky dubna. Velký lesní požár nám byl nahlášen odpoledne 16. dubna ve vzdálené obci Všešimy. Tam  zřejmě od nedopalku cigarety začal hořel lesní porost, který zasáhl i lesní školku. Při neobyčejném suchu se požár rychle rozšířil a zachvátil snad dva hektary lesa v místech, kam se s hasičskými vozy nedalo zajet a musela být mimo kyvadlové dopravy vody zřízena i dálková doprava vody hadicemi v délce několika stovek metrů. Vedle profesionálů z Říčan si tam na dno svých sil sáhlo na sedmdesát dobrovolných hasičů z deseti okolních sborů. Likvidace požáru byla ukončena zhruba po pěti hodinách namáhavé práce při velkém vedru a tak jsme všichni uvítali příjezd skříňového kontejneru z Říčan, ve kterém bylo dovezeno občerstvení pro všechny zasahující hasiče. Na místě požáru natáčela i televize Galaxie a díky ní se ve zpravodajském šotu objevily i kombinézy našich hasičů s nápisem „ Hasiči Těptín “ na zádech.

             Odsloužili jsme také dvě služby na oddělení místní policie na Nové Hospodě při každoroční akci „ Velikonoce “, kterou sloužíme na pomoc motoristům ve zvýšeném provozu o svátcích. Ve stejném měsíci jsme několikrát na žádost obce proplachovali kanály a čistili vozovku v Kamenici, Želivci a na Nové Hospodě. V Těptíně jsme čistili stovky metrů místních komunikací od bahna, které zůstalo po výkopových pracech a pokládání plynového potrubí. Oplach musel být velmi důkladný, aby mohl být na vozovku položen kvalitní asfaltový koberec. Naši členové tam odpracovali mnoho desítek hodin a bylo to hodně fůr vody.

             Dne 24. dubna na svátek Jiřího jsme byli vyzváni k zásahu u těžké dopravní nehody na Kuklíku v obci Babice. V plné rychlosti se tam střetly dva protijedoucí osobní vozy, z nichž jeden byl odhozen až do příkopu. Zajišťovali jsme auta nejen proti vzniku požáru a úniku pohonných hmot, ale samozřejmě jsme pokytli pomoc třem zraněným osobám z obou vozů.

             I květen byl velice náročným na naši činnost. Už 3. května byl nahlášen další neobyčejně veliký lesní požár v Barochově. Vyjeli jsme tam krátce po 18. hodině s oběma Tatrami 148 CAS 32 i favoritem, ale několik našich členů tam zůstalo přes celou noc až do druhého dne do večera. Požár, který zavinil blesk se rozhořel na rozloze asi čtyřech hektarů. Šiřil se velmi pomalu, nenápadně a v dost nepřístupném terénu na nepříjemné stráni. Zajímavé bylo, že poslední bouřka s deštěm byla snad 10 dnů před objevem požáru, který se po celou dobu pomalu šířil hlavně zemí a po kořenech do okolí. Opět na místě zasahovaly desítky dobrovolných hasičů. I v Barochově byla zřízena dálková i kyvadlová doprava vody a stále bylo málo hadic na tak rozsáhlé požářiště ( asi čtyř hektarů lesa ). I zde si hasiči doslova sáhli na dno svých sil a řada hasičských pendlujících vozů mezi rybníkem a požářištěm nestíhala potřeby zasahujících hasičů u požáru. I tam byl přistaven z Říčan kontejner s občerstvením, kde si unavení hasiči mohli vypít minerálku nebo si dát v kvaltu kafe. Zajištěním místa požáru přes noc připadlo naší dobrovolné jednotce z Těptína a tak bez nároku na odměnu tam až do dalšího dne do večera byli přes noc členové Láďa Červený, Josef Dvořák ml., Jiří Sekyra.
Pro naše zasahující a nocující hasiče jsme museli zajistit jídlo, pití i kuřivo v ceně několika stovek korun. Bohužel nám toto občerstvení nikdo nezaplatil a tak jsme hasili nejen zadarmo bez nároku na mzdu ( někteří členové nešli do práce ), ale i to jídlo jsme si museli zaplatit sami. Ve stejném měsíci jsme kolegům sportovcům z Kamenice pokropili trávník, aby při velkých vedrech nedošel újmy, opět jsme proplachovali kanály a vozili vodu firmě, provádějící pro obec výkopové práce pro plynaře.

            Jen čtyři dny po velkém požáru lesa v Barochově nám byl opět nahlášen požár lesa nedaleko Velkých Popovic. Nedaleko “Babáku” jsme zajeli do lesa, odkud se valil obrovský černý sloup dýmu. Hořela tam však na okraji lesa stará maringotka a od ní vzplanuly keře, tráva a oplocení lesní školky. Oheň jsme lokalizovali ještě před jeho rozšířením do lesního porostu. Stejného dne jsme odvezli na ošetření do Říčan našeho člena s úrazem ruky na šití ( byl to Zdeněk Janecký ).

            Dne 13. května začalo hořet rákosí na louce u budovy policie na Nové Hospodě. I tam jsme rychle zasáhli a požár zlikvidovali.

            A další požár lesa – bylo stále velmi sucho – nám byl nahlášen hajným u obory na Ládví. Oheň jsme ve velmi nepřístupném terénu, kde se muselo natahovat velké množství hadic, hasili přes dvě hodiny, i když byl jen na ploše 15 x 50 metrů. Ve stejném měsíci jsme zaznamenali další planý poplach.

            Zcela bezkonkurenčně nejkurióznějším se stal pro naši výjezdovou jednotku 17. květen, kdy jsme byli kolem 17. hodiny vyzváni k zásahu u dopravní nehody na staré benešovské silnici nedaleko křižovatky na Křížkách. Tam se na zcela rovném úseku silnice uvolnil od osobního vozu za jízdy dvoukolový vlečňák, který se začal různě točit a převracet na silnici. Vyděšená řidička, která vlečňáček ztratila, jej sledovala ve zpětném zrcátku tak usilovně, že se přestala věnovat řízení svého vozu, se kterým vjela do protisměru a čelně se tam srazila s nic netušícím řidičem protijedoucího favoritu, který střetu nemohl absolutně zabránit. Třem zraněným osobám jsme poskytli předlékařskou pomoc. Paradoxně jedna ze zraněných byla zkušená zdravotní sestra, která však sama potřebovala naši pomoc. Jen jsme havarovaná vozidla zajistili proti úniku pohonných hmot i požáru, byl nám nahlášen další závažný případ. V obci Lomnice ( až za Velkými Popovicemi ) havaroval motocyklista. Na místo dojela policie, sanitka i náš hasičský favorit ve stejnou dobu, a tak jsme poskytovali pomoc silně krvácejícímu motocyklistovi společně s posádkou záchranky. A bylo naší pomoci skutečně potřeba. Silně podnapilý motocyklista, kterého v přímé jízdě v prudké, pravoúhlé zatáčce neodradil od přímého směru ani bíle natřený dům, do něhož narazil, totiž silně krvácel z hlavy. Odmítal ošetření s tím, že mu nic není a nebral ani náš argument, že leží v obrovské kaluži vlastní krve. Po mírném násilí záchranářů se jej podařilo zafačovat, ale zase nechtěl do sanitky. Jedině pod podmínkou, že ho sanitka odveze buď domů, nebo ve druhé variantě vyžadoval odvoz do hospody! Ani jedno z jeho přání nebylo realizováno a byl převezen do nemocnice v Říčanech. Ani jsme nebyli překvapeni, že krátce po převozu zkolaboval a s vážným úrazem hlavy byl nakonec z Říčan převezen vrtulníkem na specializované pracoviště do Prahy. Pak se posádka našeho favoritu ( Jirka Navrátil a Josef Dvořák ml.) zpět vrátila k první nehodě – k čelní srážce dvou protijedoucích aut na Křížkách. Ani tam však nepobyli dlouho. Policejní nehodovka sice ještě nepřijela, ale místní policie měla na naše hasiče další prosbu. Asi kilometr do místa první nehody prý pobíhá po silnici zraněný pes. Policisté nás požádali o jeho odchyt. S nevelkým nadšením vyjela posádka favoritu hledat zraněného psa. Toho po chvíli objevila nedaleko obce Hlubočinka. Zdatný vlčák seděl na okraji silnice, a prudce oddychoval, zatím co se posádce našeho favoritu naopak dech strachy mírně krátil. Naši hasiči se k němu opatrně přiblížili. Pes je obezřetně sledoval. Když přišli k němu na pět metrů, pes se zvedl a odběhl o kus dál. Totéž se opakovalo několikrát. A tak jsme do Říčan radiostanicí ohlásili:“ Pes nalezen, ošetřit se nenechal a utekl kamsi do polí.“ Smějící se spojařka nedokázala naši zprávu ani zopakovat a jen ji stručně potvrdila. Tři zásahy v průběhu necelých dvou hodin byly asi u nás rekordem.

            Na konci května jsme však zaznamenali velmi ojedinělou a tragickou akci, která nemá za dobu existence našeho sboru obdobu. Snad nikdy jsme nebojovali o život člověka tak dlouho a s tak nesmírným úsilím a to ještě za pomoci výborných odborníků z řad záchranářů říčanské záchranky i posádky vrtulníku letecké záchranné služby ve spolupráci s Územním střediskem záchranné služby v Praze. Ale vyslechněte si neuvěřitelný případ od začátku.

            Bylo 28. května odpoledne, když nám rozrušení chataři ohlásili, že se v bazénu jedné z chat topí malé dítě. Na místo neštěstí velice rychle vyjel náš hasičský favorit. V době příjezdu už bylo dítě vytažené z vody ven na trávník. Postiženým byl teprve jedenapůlroční chlapeček ( Petr B.), který už vůbec nejevil známky života. Nedýchal, srdce mu absolutně nepracovalo, chlapeček měl již téměř modrobílou barvu s široce rozšířenýma zorničkama, které nereagovaly na jakýkoliv podnět. Protože jsme na podobné případy proškoleni, ihned jsme z našeho vozu vyndali křísící dýchací přístroj a začali s oživovacími pokusy. Současně jsme informovali o velice vážném stavu hasičský dispečink v Říčanech, který zprávu o kritickém stavu chlapečka předal dispečinku záchranky. Její posádka řidič p. Sáro, sestra Nováková a lékař MUDr. Romportl nebyli v danou chvíli na své základně, ale byli až za Říčanami u rybníka shodou okolností na utonulém muži. Protože muž byl prokazatelně již několik dní mrtev, vyrazila posádka rychlé sanitky největším tempem do 20 kilometrů vzdáleného Těptína. Ve stejné době byl informován též dispečink Územního střediska záchranné služby, který na místo vyslal vrtulník s kompletní posádkou záchranářů.
A zatímco k místu neštěstí startoval vrtulník a uháněla sanitka, naši dobrovolní záchranáři neúnavně bojovali o život malého plaváčka. Minuty se vlekly a naši záchranáři neúnavně resuscitovali malého Petra – masáž srdce a pak kyslík a tak stále dokola. V pravidelných intervalech jsme bleskově oživovací pokusy přerušili, abychom se přesvědčili, zda již srdíčko chlapečka naběhlo, bohužel stále ne ! Boj jsme však nevzdávali a když se z dálky ozval zvuk sirény sanitního vozu, pocítili jsme velkou úlevu. Posádka sanitky přijela velkým stylem a okamžitě se zapojila do záchranné akce. Doktor Romportl ( který shodou okolností pracuje v Praze Motole na jednotce intenzivní péče pro děti !!! ta náhoda ), společně se setrou Novákovou a řidičem Sárem chlapečkovi aplikovali medikamenty, které mu vpravili přímo do žíly. Avšak ani v těchto chvílích jsme nemohli přestat resuscitovat – přestávka a to jen kratičká byla jen v době provádění napíchnutí žíly. V této době pracovalo kolem tělíčka malého Petra pět lidí bez přestávky. Do akce však byla zapojena řada našich dalších záchranářů z Těptína. Část z nich zcela nekompromisně uzavřela příjezdovou cestu k případu, protože by případný odjezd sanitky s pacientem mohl při míjení s jiným vozidlem na úzké komunikaci činit posádce sanitky potíže a zdržoval by ji. Další těptínští hasiči násilně vysadili dveře do oploceného objektu louky v prostoru bývalého těptínského hřiště. Do tohoto prostoru jsme byli připraveni nasměrovat přistání vrtulníku letecké záchranné služby, která chvíli po této naší přípravě skutečně rychle přilétla a přistála na námi označeném a připraveném místě. Záchranáři z vrtulníku se pak rychle přesunuli na místo události a kolem bílého studeného tělíčka malého chlapečka už usilovně společně pracovalo osm záchranářů!
Byla to velká úleva pro nás všechny, když se malý Petr poprvé sám nadechl a to po neuvěřitelných 45 minutách obrovské společné snahy všech přítomných. Resuscitace a boj o malého človíčka pak pokračoval ještě další půlhodinu, než byl malý pacient převezen sanitkou k vrtulníku, jehož posádka odvezla již samostatně dýchajícího pacienta na specializované pracoviště do Motola v Praze. Po půldruhahodinovém vysilujícím boji! Zdá se, že nakonec nebyla naše snaha zcela marná. Malý Petr byl řadu týdnů držen v umělém spánku a dlouho si poležel v nemocnici. Poslední zprávy o něm byly na podzim, kdy měl být údajně už s rodiči na léčení v lázních.

Na této zcela ojedinělé akci se z Těptína zúčastnilo deset hasičů, byli to pánové: Láďa Červený, Pepík Skružný, Jirka Hnětkovský, Pepík Dvořák ml., Jiří Sekyra, Tonda Barták, Marek Kolařík, Tomáš Baxa, Josef Černý, Vašek Procházka, Jiří Hatoš, František Adámek a Jiří Navrátil. Ti všichni se každý svým dílem zasloužili o záchranu malého človíčka. Za úspěšnou akci nám poděkoval operační důstojník mjr. Gotlieb, který měl službu u hasičů v Říčanech. Obdrželi jsme také poděkování od říčanské záchranky, Územního střediska záchranné služby Praha i od letecké záchranné služby. Avšak naši záchranáři bez výše jmenovaných by nedokázali chlapečka oživit. Proto dovolte ještě jednou poděkovat profesionálním záchranářům z Říčan, doktoru Romportlovi, sestře Novákové a řidiči Sárovi. Poděkovat chceme také kompletní posádce vrtulníku kapitánu vrtulníku JUDr. Josefu Roušarovi, druhému pilotu ing. Radovanu Krejčíkovi, lékaři Územního střediska záchranné služby MUDr. Jiřímu Franzovi, záchranáři Romanu Kachlírovi a sestře Kubíkové. Bez těchto jmenovaných by nemohla akce skončit tak, jak skončila. Zkrátka se přesně ukázalo, že úžasná půldruhahodinová vzorná spolupráce dobrovolných záchranářů z Těptína se zkušeným týmem profesionálních záchranářů byla nezbytná a jediná možná. I s přihlédnutím k této akci jsme proto byli vybaveni jako jediní dobrovolní záchranáři v republice radiostanicí, s níž můžeme z našeho hasičského favoritu komunikovat nejen přímo do vozu rychlé záchranné pomoci, ale můžeme hovořit i s vrtulníkem letecké záchranné služby. Radiostanice nám byla dlouhodobě zapůjčena za mnohaletou dobrou spolupráci našich dobrovolných záchranářů v Těptíně s Územním střediskem záchranné služby a vrtulníkem, který přivoláváme při těžkých stavech pacienta, který je v přímém ohrožení života. Hasiči z Těptína velice děkují za propůjčení radiostanice řediteli územní záchranky MUDr. Pavlu Getlíkovi a těšíme se na další vzájemnou spolupráci.

             2. června jsme před polednem vyjeli k požáru lesa do Všedobrovic. Nešlo o příliš velký požár, hořelo jen několik čtverečných metrů kolem stromu, do kterého udeřil blesk. Opadávající ohořelé zbytky stromu padaly do lesní hrabanky, která tak prohořívala už asi týden, protože poslední bouřka byla asi před sedmi dny.

             O dva dny později jsme opět proplachovali ucpané kanály ve Všedobrovicích a na Ládví.

             14. srpna nás k výjezdu na dopravní nehodu vyzvala naše členka Soňa Čížkovská, která náhodně přijela k těžké havárii osobního vozu v obci Hlubočinka. Na zcela přímém úseku silnice tam vyjela řidička vpravo mimo vozovku, přerazila torzo stromu, o který se mimochodem asi před rokem zabil jiný řidič. Žena převrátila vůz na střechu a ještě najela do sloupu. Předlékařské ošetření jsme poskytli třem lehce zraněným a zajistili vůz proti vzniku požáru.

             Daleko hůře vypadala další dopravní nehoda, ke které jsme vyjeli před polednem 15. srpna. Na silnici z Kamenice do Čakovic hned v první prudké zatáčce se tam čelně srazila nákladní avia s osobní škodovkou. Ta byla čelním nárazem zdemolována a v jejích troskách utrpěli zranění dva mladí lidé z Těptína. Těm jsme samozřejmě poskytli první pomoc ještě před příjezdem záchranky z Říčan. Na místě však bylo další nebezpečí. Po čelním zárazu se plně naložená avia převrátila na bok a z vozu se utrhla velká propanbutanová láhev. Ta byla poškozena a její obsah začal ihned po nárazu utíkat a z vozu zase vytékaly oleje. Silnice byla zcela neprůjezdná – zatarasena oběma havarovanými vozy. Než policie případ zadokumentovala, podařilo se zbytek nákladu naložit na druhý nákladní vůz a poté přijel z Říčan autojeřáb a havarovaný vůz postavil na kola. Vozovka byla zprůjezdněna po třech hodinách a o naší činnosti na místě nehody hovořilo rádio Blaník a televizní štáb TV3 natočil šot z místa havárie.

             K požárů kůlny jsme vyjeli do Brtnice 21. srpna, ale už v době našeho příjezdu kůlna dohořívala. A protože požářiště bylo v uzavřeném objektu, museli naši hasiči vniknout dovnitř pře plot. Při seskoku si tam těžce poranil ruku náš člen Luboš Lhotský. Zlomené zápěstí muselo být v nemocnici bolestivě rovnáno a Luboš Lhotský si několik měsíců zamarodil. I toto jsou rizika naší dobrovolné činnosti … A že tím přišel o mnoho tisíc korun snad nemusím ani zdůrazňovat!

             Stejný den, respektive stejnou noc z 21. na 22. srpna se nad naší oblastí přehnala nebývale prudká bouře s ohromným krupobitím. Spadané stromy a velké ulámané větve blokovaly na mnoha místech dopravu na komunikacích, nešel elektrický proud. Naši hasiči vyjeli před půlnocí a do půl druhé ráno rozřezávali stromy a větve ve Struhařově, Štiříně, Všedobrovicích, Želivci a v Čakovickém údolí. Následující den dopoledne jsme asistovali u rybníka v Kamenici, kde spadl silný strom a shodil do rybníka dráty elektrického vedení. Tam jsme museli na pomoc přivolat hasiče z Říčan, kteří se člunem vylovili elektrické dráty z vody. I zde asistovala televizní kamera a o hrůzné noci, kdy mimo hasičů z Těptína musel v srpnu vyjet i traktor s radlicí, aby odstranil napadané kroupy a drobné větve, pohovořil do kamery zástupce starosty Kamenice Jan Urx.

             8. září odpoledne nás říčanští hasiči vyzvali k výjezdu k hořícímu osobnímu vozu v obci Želivec na staré benešovské silnici. Náš hasičský favorit i autocisterna byli rychle na místě, ale ještě před námi už hasil hořící motorový prostor osobního vozu náš člen Jirka Sekyra, který byl na místě ještě před námi. Vystrašená posádka postižených manželů nám velice děkovala za rychlý zásah a později nám poslala též děkovný dopis za náš zásah a následnou pomoc při jejich potížích.

             Ve stejném měsící 27. září jsme vyjeli do Čakovic, kde byl nalezen v potoce převrácený stříbrný mercedes. Vozidlo ještě svítilo, ale řidič na místě nebyl. Vůz jsme zajistili proti požáru a vrátili se zpět na základnu.

             V říjnu jsme vyjeli jedenáctkrát, ale byly to většinou proplachy kanálů a další práce pro obec. Zaznamenali jsme jediný výjezd k požáru, ale zato k velice nebezpečnému. Při napojování plynové přípojky k jedné z chat pražáků vznikl zřejmě nedbalostí ,montérů požár plynu, který šlehal do výše několika metrů a navíc ještě ohrožoval sloup s dráty elektrického vedení. Majitel poškozeného objektu je náš dlouholetý sponzor a byli jsme rádi, aniž bychom mu to samozřejmě přáli, že jsme mu na oplátku mohli přijet na pomoc.

             V listopadu jsme měli opět řadu technických a technologických případů a zase výjezd k jedné dopravní nehodě. 9. listopadu navečer se na Nové Hospodě srazila dvě osobní auta a to tak nešťastně, že ještě najela do stánku zelináře, který tam celoročně prodává. Vozidla byla značně poškozena, za své vzala i část stánku a cizokrajné ovoce se válelo všude kolem. Zraněna byla jedna osoba.

             I v prosinci jsme oplachovali vozovku a zastávky autobusu, např. v Kamenici – u dvora. Obec Štiřín se na konci roku smutně zapsala do paměti místních občanů i nás – hasičů. 12. prosince tam naše jednotka zasahovala u dopravní nehody a předposlední den v roce tam naše houkající červená auta mířila opět. Mezi Štiřínem a Želivcem tam havarovala řidička osobního vozu, která na prvním sněhu uvedla vůz do smyku a havarovala mimo vozovku, kde zůstal vůz převrácen. Nehoda dopadla naštěstí dobře bez vážnějších úrazů a byl to náš poslední výjezd minulého roku, posledního roku století a tisíciletí.

             A jen na okraj poznámka, která však patří až do zprávy pro příští Valnou hromadu v roce 2002. První výjezd letošního roku 2001 jsme měli už pouhých 28 minut po slavnostním příchodu nového tisíciletí. Vyjeli jsme opět do obce Štiřín, kde ve stejných místech jako dva dny předtím havaroval další řidič osobního vozu do příkopu. Tam narazil do stromu a vozidlo zůstalo převráceno daleko v poli. Bohužel řidič byl na místě usmrcen, jeho spolujezdkyně byla jen lehce zraněna.

             Nebyl to vskutku příliš povedený rok na konci tisíciletí a my Vám přejeme, aby ten letošní – nový rok první v třetím tisíciletí byl po všech stránkách lepším. Abychom byli k sobě ohleduplnější a čestnější, byli zdrávi a spokojeni v práci i osobním životě. Abychom si i nechtěně neubližovali. Buďme k sobě laskaví a pomáhejme si vzájemně. Nevíme, kdy sami budeme potřebovat pomoc od bližního. Třeba nám na pomoc přijede ten, kterého jsme neměli příliš v lásce. A budeme rádi, že nám pomůže …

             Díky všem milenkám, manželkám a rodičům za to, že nám povolují naši činnost u hasičů. Díky Vám, hlavně členům výjezdové jednotky za dosavadní práci pro sbor a prosím Vás nepolevujte.

             Opakuji, že za loňský rok jsme vyjeli k 90 případům, z nichž bylo 13 požárů a 11 dopravních nehod. Na tak malou obec jako je Těptín je to úctyhodný výkon. Ještě jednou díky a vše nejlepší do roku 2001.

 V Těptíně dne 20. ledna 2001