Přehled výjezdů jednotky Sboru dobrovolných hasičů obce Kamenice - Těptín za rok 2001

V roce 2001 jednotka Sboru dobrovolných hasičů obce Kamenice – Těptín zasahovala celkem u 47 případů. Z toho bylo 9 požárů, 11 dopravních nehod, 4 x jsme pomáhali Záchrannné službě ze Říčan. V dalších případech šlo o technickou či technologickou pomoc, např. odstraňování spadlých stromů přes vozovku, proplachování kanálů a čištění chodníků a znečištěných vozovek apod. Zaznamenali jsme také 3 plané poplachy, ale zřejmě nebyly nahlášeny úmyslně, ale pouze ze špatně odhadnuté situace.

Leden bývá vždy nejklidnější měsíc v roce, ale pro naši výjezdovou jednotku začal velice smutně. O půlnoci ze Silvestra na Nový rok jsme si popřáli s Hasičským záchranným sborem v Říčanech klidnou službu a dobrý nový rok 2001, ale zůstalo pouze u přání. Už 28. minut po půlnoci jsme byli z Říčan vyzváni k výjezdu k vážné dopravní nehodě, která se stala mezi Želivcem a Štiřínem. V ostré zatáčce tam havaroval do příkopu řidič osobního vozu, který ve velké rychlosti najel bokem do stromu a vozidlo zůstalo havarované v poli. Řidič středního věku havárii nepřežil a zůstal na místě mrtev, jeho manželka byla s vážným zraněním převezena do nemocnice. Věru smutný případ pro všechny zasahující záchranáře v prvních minutách nového roku. První nehoda nového roku a hned tak tragická …

Již sedm dní poté, 8. ledna jsme mířili k další závažné havárii, která sice měla také smutné následky, ale nikoliv na zdraví posádky. Smutně dopadl přepravovaný náklad. Stalo se tak u Všechrom, kam jenom dojel z pivovaru ve Velých Popovicích řidič avie naložené lahvovým pivem. Skříňová avie tam při havárii utrhla nástavbu, část lahodného moku vzala za své a navíc byla zcela zatarasena silnice.

Ještě v lednu se podíleli naši hasiči na vypouštění „smrdutého“ rybníka Návesáku v Těptíně. Byl to starosta našeho sboru Jirka Hnětkovský a velitel Láďa Červený.

V únoru byl zaznamenám první planý poplach. Byl nám nahlášen požár lesa u Pohoří, ale na místě se zjistilo, že šlo vlastně jen o neohlášené pálení.

24. února jsme spolu s říčanským útvarem likvidovali olejovou havárii v Těptíně.

15. března nám byla z Říčan nahlášena dopravní nehoda v Čakovickém údolí. Na kluzké vozovce tam ve velké rychlosti havarovala posádka pěti mladíků, jejichž osobní vůz zůstal ležet na střeše v potoce. Pouze jeden člen posádky vyvázl bez úrazu – ostatním čtyřem jsme poskytli předlékařskou pomoc a předali je posádce záchranky ze Říčan.

Mimo technických případů byl do konce března klid, ale byl to pouze klid před bouří.

V poklidné nedělní poledne 1. dubna ( a nebyl to bohužel apríl ) nás vyhnala z domovů ke zbrojnici siréna. Vyjeli jsme v neuvěřitelných třech minutách a za další tři minuty jsme byli na místě v Želivci na staré benešovské silinici na křižovatce na Štiřín-Kostelec. Už při našem výjezdu jsme byli z Říčan informováni, že se jedná o srážku dvou osobních aut, která hoří a v troskách že jsou lidé. S jakými pocity se řítíte v houkajících vozech k takovému případu si asi umíte představit. Až na místě jsme zjistili, že se jedná nikoliv o dopravní nehodu, ale o požár osobního vozu Škoda 105 s plynovým pohonem. Okamžitě jsme z naší autocisterny Tatra 148 CAS 32 začali ochlazovat rozpálenou nádrž s plynem, zatím co druhá část mužstva s naším zdravotníkem šla ke zraněným. Těch se velice obětavě ujali manželé Suchánovi s jejich sousedkou, shodou okolností lékařkou MUDr. Ambrožovou. Během několikamálo desítek vteřin jsme vyhodnotili stav zraněných a náš zdravotník okamžitě přivolal na místo také vrtulník Letecké záchranné služby. Současně radiostanicí od záchranky, kterou máme už druhý rok v našem hasičském favoritu jsme informovali o stavu a počtu zraněných také sanitku, která na místo uháněla z Říčan. Nejhůře na tom byla pětiletá holčička, která utrpěla těžké popáleniny na 60% těla a bohužel i popáleniny dýchacích cest. Přestože má náš zdravotník ve své výbavě i fyziologický roztok vhodný na chlazení popálenin, v daném případě bylo nejlepší dívenku dát do vany a sprchovat ji chladnou vodou. Věřte, že to byl otřesný zážitek i pro zkušené záchranáře při pohledu na cáry kůže visící z dětského tělíčka … Navíc byla dívenka neustále při vědomí a naříkala. Jen o něco lépe na tom byli její rodiče, kteří utrpěli o něco menší popáleniny na horních a dolních končetinách. Popáleni byli hlavně na rukou při snaze vyndat obě své děti z hořícího pekla osobního vozu, ve kterém hořel unikající plyn. Sanitka z Říčan byla velice rychle na místě a téměř současně s ní začal přistávat vrtulník Letecké záchranné služby z Prahy, který jsme si radiostanicí navedli na nejbližší travnatou plochu u místa neštěstí. Už poněkolikáté se nám vyplatilo přímé spojení radiostanicí záchranné služby mezi hasiči z Těptína a posádkou sanitky z Říčan či při přímém spojení s vrtulníkem. Zdravotníci jsou tak informováni o stavu pacientů ještě před jejich dojezdem či příletem a navíc můžeme posádce vrtulníku pomoci při výběru místa přistání. S rodinou Suchánových, u níž se nehoda stala a společně s MUDr. Ambožovou      jsme se snažili stabilizovat stav těžce popálených a hlavně zabránit vzniku šoku u postižených. To se nám dařilo jen částečně. Náš zdravotník Jirka Navrátil ošetřoval a uklidňoval naříkajícího otce slovy, že všechno bude dobré, ale našemu záchranáři došly slova ve chvíli, kdy mu popálený otec zoufale odpověděl: „ Už nikdy nebude nic dobré, vždyť mě v autě uhořelo druhé dítě!“ Na tento argument už další slova útěchy hledal náš záchranář jen velice těžko.
Co se vlastně na Želivci stalo? Za jízdy začal z nějakých důvodů do kabiny škodovky unikat plyn, na jehož pohon bylo vozidlo přestavěno. Náhle došlo k výbuchu, který vyrazil okna a vnitřek vozu začal hořet jako plyn z autogenu. V několika málo vteřinách se rodiče dostali z pekelné výhně, ale ze zadních dveří škodovky mohutně hořící hlavně v prostoru pro cestující se jim podařilo vyrvat jen těžce popálenou pětiletou dcerku. Druhá – teprve tříletá – dívenka sedící za sedadlem řidiče v plamenech našla hrůznou smrt, aniž by se jí podařilo vůbec z vozu rodičům dostat.

Naši těptínští dobrovolní hasiči už byli u desítek tragických nehod, byli jsme i u dosud největší hromadné nehody na dálnici D1, při které se srazilo dohromady v jediném místě na šedesát osobních a nákladních aut, mnoho lidí bylo tehdy zraněno a tři usmrceni. Ale takovou hrůzu jsme snad ještě nezažili. Musím přiznat, že většina našich chlapců z Těptína i řada profíků z Říčan do tragického vraku osobního vozu raději ani nenahlížela. Mezitím co byl stále na osobní vůz stříkán proud vody k ochlazení plynové nádrže, probíhal uvnitř domu urputný boj o záchranu životů tří přeživších. A práce tam bylo skutečně hodně. Mimo našeho zdravotníka a ochotných majitelů domku se sousedkou na zraněných pracovali tři záchranáři ze sanitky a další tři záchranáři z vrtulníku. Při té obrovské smůle měla velké štěstí pětiletá popálená holčička v tom, že ve vrtulníku přiletěl zkušený lékař z dětského oddělení JIP nemocnice v Motole, nám už z dřívějška známý MUDr. Romportl. Byl to před rokem stejný lékař, se kterým jsme úspěšně resuscitovali utonulého jedenapůlročního chlapečka v Těptíně. Na jeho oživení jsme tehdy společně se záchranáři z Říčan i z letecké záchranné služby pracovali půldruhé hodiny. Naštěstí úspěšně!
Záchranářům se podařilo stabilizovat stav těžce popálených, z nichž holčička a jeden dospělý byli odvezeni vrtulníkem na oddělení popálenin na Vinohrady, kam po chvíli dorazila i sanitka s posledním postiženým.
Promiňte mi, že jsem možná některé věci popisoval příliš brutálně, ale věřte, že situace na místě byla ještě horší, než jsem popsal.

Úžasná byla spolupráce mezi zdravotníky z vrtulníku i z Říčan, hasiči z Říčan a naší jednotkou dobrovolných hasičů. Všem záchranářům vyslovuji poděkování za úžasnou spolupráci, která byla více jak příkladná. Díky Vám lékaři, zdravotníci, hasiči z Říčan i z Těptína, díky Vám manželé Suchánovi a paní doktorko Ambrožová. Ještě jednou se omlouváme za znečištění domu při poskytování pomoci těžce zraněným. Jen díky Vám všem se podařilo zachránit život pětileté dívenky a jejich nešťastných rodičů. Děkuji Vám.

V červnu jsme osmého vyjeli navečer k drobnému zahoření lesa od neuhašeného táboráku. Hořelo jen na ploše cca metr krát metr, ale od podobných ohýnků dochází jindy k rozsáhlým požárům mnoha hektarů lesa.

V červenci jsme zaznamenali další zbytečný výjezd, kdy se z domělého požáru nakonec vyklubalo jen pálení trávy… Jinak nedošlo v průběhu měsíce ani k dopravní nehodě, ani k požáru, ale zato jsme zaznamenali řadu výjezdů k technickým případům.

V srpnu jsme zasahovali ( 6.8. ) ve Všedobrovicích u čelní srážky dvou osobních vozů. Stará škodovka, jejíž řidič vjel v prudké zatáčce do protisměru, byla zcela zničena a řidič utrpěl vážnější zranění. Lépe na tom byla nevinná posádka druhého vozu, který byl odmrštěn mimo silnici do pole. Předlékařskou pomoc jsme poskytovali společně s lékařem a zdravotní sestrou z nedaleké chaty u místa nehody.

K další havárii osobní škodovky došlo 8. srpna opět v Čakovickém údolí. Řidička tam nezvládla řízení a převrátila vozidlo na bok. Ke zraněné přijel opět náš dobře známý pan MUDr. Romportl.

Nebezpečný požár vzplanul 14. srpna u obce Herink, kde začalo hořet dosud neposečené obilí. Protože hrozilo rozšíření požáru na plochu mnoha desítek hektarů, vyjely na žádost z Říčan obě naše hasičské tatry CAS 32 s 12 000 litry vody. Přestože bylo před 14. hodinou a většina lidí byla v té době v práci, vyjely dvě kompletní posádky hasičů z Těptína. Zde si neodpustím poznámku na některé naše radní na obecním úřadě. Źádost o výjezd obou našich velkých autocisteren bývá vždy při podobných požárech pole či lesa a je jen dobře, že dvě autocisterny máme. Co by za to jiné sbory rády daly !!!

19. srpna kolem půl deváté večer nám byla nahlášena těžká havárie osobního vozu v zatáčce pod Těptínem u tzv. Kozlího kamene. Ve směru od Kamenice do Těptína nahoru do kopce projela mírnou zatáčku řidička favoritu tak nešťastně, že vjela mimo silnici a asi po třiceti metrech najela čelně na strom v příkopu. Mladá řidička utrpěla lehčí zranění a také šok, ale její spolujezdkyni musela naše dobrovolná jednotka vyprošťovat hydraulickým zařízením – tedy pomocí nůžek a rozpínáku. Starší paní byla z trosek uvolněna během šesti minut, ale i přes snahu našeho zdravotníka se nepodařilo ženu oživit. Přitom výjezd naší jednotky byl rekordní a asi už nepůjde v budoucnu rychleji výjezd uskutečnit. Od vyhoukání poplachu jsme vyjeli už za neuvěřitelné dvě minuty !!! a za další minutu jsme byli na místě. I přesto dopadla nehoda tragicky, když stará žena, která byla maminkou řidičky, zemřela už v okamžiku nárazu …

A ještě dovětek. Opět se potvrdilo, jak je dobře, že jsme jen díky sponzorům už před více jak deseti lety zakoupili hydraulické vyprošťovací zařízení – tedy nůžky a rozpínák. Kolika lidem jsme tak už pomohli ještě před příjezdem profesionálů, kteří to k nám mají poměrně daleko. Ještě jednou díky všem sponzorům, bez kterých bychom toto zařízení prostě neměli … !

Dne 24. srpna jsme byli z Říčan opět vyzváni k vážné dopravní nehodě a opět na Želivci jen dvě stovky metrů od místa tragické dopravní nehody s uhořelým détětem. Havarovala tam mladá řidička favoritu do stromu mimo vozovku. Poskytli jsme jí předlékařskou péči a posádku sanitky informovali o zdravotnín stavu zraněné ještě před jejím dojezdem na místo události. Po několika dnech nám ostižená řidička přišla osobně poděkovat za pomoc, kterou jsme jí společně poskytli a tím nám udělala velkou radost. Přejeme jí v budoucnu šťastné kilometry bez nehody….

7. září nás hodinu po půlnoci vyhnala siréna z postelí. Hořela chata ve Vavřeticích nedaleko Babic. Už při dojezdu naší jednotky byla dřevěná chata celá v plamenech. Část posádky naší hasičské tatry byla na místě až do dopoledne, zatímco Jirka Hnětkovský a Pavel Makula šli ráno od požáru rovnou do práce. Tohle je daň za dobrovolnou hasičskou činnost. Celou noc hasit a pak jít za výdělkem. Mnohdy postižení ani nepoděkují …

Koncem září, přesně 29.9. ,jsme vyjeli na pomoc profíkům a dobrovolné jednotce do Nechánic, kde začala hořet stodola – lépe řečeno seník. Přestože necháničtí nemají autocisternu, už před naším příjezdem natáhli hadicové vedení a přenosnou stříkačkou zahájili hasební práce, když vodu brali z nedaleké studny. Necháničtí si vedli zdatně a zřejmě si pohár ze soutěže v létě neodnesli náhodou …

V říjnu se nic mimořádného nedělo, zato v listopadu jsme zaznamenali výjimečnou událost. Dne 11. listopadu krátce po jedenácté hodině byla naše těptínská jednotka profíky opět vyzvána k výjezdu na požár rodinného domku v Sulicích. Vlastně nehořel dům, ale dřevěné obložení stropu kolem krbu. Oheň sice nezasáhl velkou plochu obložení, ale bylo potřeba strop otevřít a důkladně ho v mezistropí likvidovat. Posádka naší tatry byla na místě dvě a půl hodiny. A co na tomto zásahu bylo zajímavého ? Poprvé v dějinách naší dobrovolné jednotky vyjela s mužskou posádkou i žena – Soňa Hladíková. Vedla si úspěšně a my jí za dobrý zásah gratulujeme. Co však těm dalším výjezdům a hlavně těm nočním bude asi říkat manžel František ???

Dne 11. prosince jsme vyjeli na žádost hasičů z Říčan k havárii osobního vozu na silnici Babice-Ládví. Mimo silnici tam zůstal převrácený osobní vůz. Naštěstí jeho posádka vyvázla bez úrazu a tak mohla být sanitka ještě před dojezdem na místo odvolána.

Jestliže jsme rok 2000 hodnotili jako neúspěšný, byl rok minulý rokem ještě horším. Nikoliv však z pohledu našich výjezdů, kdy jsme vyjeli pokaždé, kdy jsme byli vyzváni a výjezdy byly nadprůměrně rychlé a hlavně s dostatečným počtem lidí pro zásah. Nepovedeným byl rok 2001 z pohledu na teroristické útoky, tragické požáry a další politické události. Mnohým z nás se nevedlo v osobním životě, jiní přišli o zaměstnání, řada lidí onemocněla či se podrobili různým operacím, řada kamarádů a dobrých lidí nás opustila navždy.

Buďme k sobě ohleduplnější a neubližujme si navzájem. Nevíme, kdy bude jeden druhého potřebovat. A přitom život je tak strašné krátký …

Na závěr druhé části čtené zprávy ještě jednou opakuji, že naši dobrovolní hasiči provedli 47 zásahů. Z toho bylo 11 dopravních nehod a 9 požárů, pomoc jsme poskytli desítkám lidí, avšak třem jiným se přes veškerou snahu život zachránit nepodařilo.

Na tak malou obec jako je Těptín to je jistě slušný výčet dobrovolné činnosti. Ještě jednou díky a vše nejlepší do roku 2002.

           Jiří Hnětkovský                                               Jiří Navrátil

        starosta SDH Těptín                         náměstek starosty SDH Těptín