|
Přehled výjezdů jednotky Sboru dobrovolných hasičů obce Kamenice – Těptín za rok 2002 V roce 2002 jednotka Sboru dobrovolných hasičů obce Kamenice – Těptín zasahovala celkem u 103 případů. Z toho bylo 16 požárů, 11 dopravních nehod, 18 krát jsme ošetřovali zraněné, popř. spolupracovali se Záchrannou službou. V 57 případech šlo o technickou pomoc. V roce 2002 jsme zaznamenali jeden planý poplach. Leden bývá na výjezdy vždy slabším měsícem a nebylo tomu ani vloni jinak. První výjezd loňského roku byl večer 18. ledna, kdy jsme poskytli první pomoc a odvezli na ošetření do Říčan našeho kamaráda – říkejme mu třeba Franta. Ten si na podzim ve své chatě nepřipravil dřevo na zátop a při jeho přípravě v lednu se tak nešťastně sekl do prstu, že musel být ošetřen a k jeho nevelké radosti ještě dostal tetanovku. Mimochodem se před sekáním chlubil kamarádům, jak že si prý dobře nabrousil sekyrku … V únoru, přesněji devátého vyjel náš hasičský favorit na ukázky stříhání do nedalekého Petříkova. Naše posádka tam předvedla ukázky vyprošťování pro místní obyvatele a hlavně děti, které práci našich záchranářů sledovaly velice zaujatě. Ve stejném měsíci, 14.2. jsme na žádost obce vyjeli s naší hasičskou tatrou do mateřské školky v Kamenici k proplachu kanalizace. To byl vlastně náš první technický zásah v roce 2002, kterých pak bylo v průběhu roku ještě celá řada. Protože i březen je měsícem klidným na výjezdy, provedli jsme v Těptíně v naší hasičské klubovně obsáhlé zdravotnické školení, které vedl velice dobře záchranář od samaritánů na Praze-západ pan Radek Benda. Školil velice poutavě a dovezl pro názornost i řadu natočených skutečných zásahů na videu. Zdravotnického školení se zúčastnilo na pět desítek záchranářů nejen od nás z Těptína, ale přijeli také naši kolegové, dobrovolní hasiči ze Senohrab a Mnichovic. Hned týden nato 9. března jsme se opět proškolovali – tentokráte přijel z Prahy od drážních hasičů náš přítel poručík Josef Ryšavý, aby nás proškolil a vyzkoušel na práci s motorovou pilou. I zde byla na školení hojná účast a poručík Ryšavý tradičně zajímavě hovořil nejen o bezpečnosti práce s tímto nebezpečným nástrojem, ale také připomněl těžké i smrtelné každoroční případy. 16. března jsme vyjeli na Skalsko k dopravní nehodě dvou osobních vozů. Nedošlo tam ke zranění a my se na žádost policie z Prahy západ během několika minut vrátili zpět na základnu. V pondělí 25. března jsme byli vyzváni k zásahu u těžké dopravní nehody, kde bylo potřeba vyprošťovat a to na staré benešovské silnici v obci Křiváček. Těžká havárie staré škodovky se stala na známém místě za zatáčkou, do které vlétl mladý řidič osobního vozu velikou rychlostí, vjel vpravo do příkopu a v plné rychlosti narazil do stromu. Mladík byl v troskách vozu uvězněn, ale v tomto případě jsme výjimečně dali přednost poskytnutí první pomoci řidičovi před jeho stříháním, který vzhledem ke svému zdravotnímu stavu na tom byl velice špatně až kriticky. Po chvíli u místa neštěstí zastavil náhodně projíždějící lékař, který shodou okolností létá jako záchranář s vrtulníkem v Praze. Chvíli trvalo, než jsme zraněného s lékařem společně stabilizovali a když pak mělo dojít k jeho vystříhání z trosek, byli již na místě říčanští profesionálové, kteří jej společně s námi vyprostili a předali posádce záchranky z Říčan a posádce záchranářského vrtulníku, který mezitím na místě nehody přistál. Zraněný mladík byl převezen Leteckou záchrannou službou do Prahy. Náš těptínský zdravotník ( Jirka Navrátil ) měl v pátek 29. března hned dva zásahy, i když u prvního případu jej už nebylo potřeba. Šlo o 91letého muže, který se střelil do hlavy v posteli na verandě v obci Sulice. Lékařka z Říčan už jen konstatovala jeho smutnou smrt … Druhý zdravotnický zásah byl na samém konci naší každoroční akce „ Velikonoce“. Když jsme se právě rozhodovali, že se vrátíme na základnu, uslyšeli jsme v radiostanici, že záchranka vyjíždí do nedalékého Petříkova k úrazu ženy. Dohodli jsme se z dispečerkou záchranky, že jsme nedaleko případu a že můžeme alespoň první pomoc poskytnout my. Na místě jsme byli za tři minuty a u domu postižené jsme už byli očekáváni rodinnými příslušníky. Zraněná 66letá paní spadla na půdě ze žebříku a utrpěla velice bolestivou otevřenou zlomeninu kotníku nohy. Poskytli jsme samozřejmě první pomoc a postižená byla velice trpělivá a statečná. Po jejím stabilizování jsme pak pomohli saniťákům zraněnou snést do přízemí a uložit do sanitního vozu. Na zásahu se podíleli naši záchranáři Jirka Navrátil a jak jinak i Josef Dvořák, který snad byl vloni u všeho … Už následující den 30. března nám poplach pro naši výjezdovou jednotku vyhoukali říčanští hasiči. Měli jsme vyjet k údajnému velkému požáru někde u Sulic. Krátce po vyjetí naší výjezdové autocisterny náš velitel Láďa Červený požádal Říčany o povolení výjezdu i naší druhé autocisterny. Sloup kouře nad obzorem byl viditelný z mnoha kilometrové vzdálenosti. Proto vzápětí vyjela i naše druhá, zálohová velká autocisterna. Jak se později ukázalo, mohutně hořela až na Praze-západ někde u Psár velká dřevěná chata a od ní chytil i les. Mimo hasičů z Prahy – západ k místu vyjely obě naše tatry i hasiči z Prahy – východ z Říčan. V dubnu konkrétně už druhý den měsíce objevil na procházce v Týnci na benešovském okrese velký požár trávy náš člen Jirka Sekyra s manželkou. Proto jsme telefonicky i radiostanicí uvědomili o ohni hasiče z Benešova, kteří shodou okolností hasili další požáry trávy na několika dalších místech svého obvodu. Protože se požár trávy rychle šířil a začal ohrožovat nedalekou budovu expedice podniku a garáře v objektu závodu, ihned jsme o této skutečnosti znovu informovali benešovské hasiče, kteří již spěchali na udanou adresu. V průběhu měsíce jsme prováděli na žádost obecního úřadu práce v obci jako oplachy vozovek a proplachy kanálů. Velká ukázková akce byla provedena 23. dubna v Základní škole v Kamenici, kde bylo provedeno ve spolupráci s námi a školou velké námětové cvičení, kterého se zúčastnilo na 480 dětí z celé školy včetně učitelů. Přitom bylo např. zjištěno, že vyhlašovaný poplach nebyl vždy všude dobře slyšen, ale právě proto jsou podobná námětová cvičení prováděna, aby se ukázaly i případné nedostatky. Dětem se námětové cvičení líbilo, protože to je samozřejmě lepší než se „šprtat“. Navíc si děti od těch nejmenších po ty nejstarší mohly nejen prohlédnout naši hasičskou techniku, ale také si například zastříkat z autocisterny. V našem hasičském favoritu jsme dětem ukázali prostředky k vyprošťování osob z havarovaných vozidel, ale také naše zdravotniké potřeby jako vakuové dlahy na znehybnění zlomených končetin, křísící přístroj a další záchranářské vybavení zásahové vozu. Tato akce začala v kamenické škole před devátou hodinou a končila kolem jedenácté hodiny. Děti by však vydržely s námi až do odpoledne. Ředitelka i učitelé nám za předvedené ukázky vyslovili poděkování. Hodinu po půlnoci 28. dubna vyjela naše posádka tatry do nedalekého statku v Kamenici, kde hořela velká halda odpadu. Bylo potřeba hodně vody a tak musela posádka našeho vozu dvakrát čerpat vodu do cisterny z rybníka a haldu důkladně prolévat. Do postelí se naši dostali až ve tři hodiny ráno a za chvíli se už vstávalo do práce …
Tradičně rušným měsícem bývá květen a ani letos tomu nebylo jinak. Už
Krátce po jejich příjezdu nám byl ohlášen další případ. Na silnici od Těptína ke Skalsku kdosi pořezal několik stromů a ty shodil do vozovky. Byli to zřejmě mladí „siláci“ ze sousední vesnice, kterým se nelíbilo, že jsme v průběhu noci ochránili svoji májku v Těptíně, kterou parta kamarádů hasičů z Těptína chránila vlastními těly. Nespokojení, zřejmě podnapilí mladíci pak cestou na Skalsko a Pohoří uřezali několik stromů, které hodili do silnice a na zastávce u Markvartu vyvrátili na zastávce autobusu sloupky a cedule pro motoristy. Skutečně „obrovské hrdinství zhrzených opilých puberťáků“, které však způsobilo škody na majetku a ohrozilo životy projíždějících motoristů. Všechny stromy jsme na vozovce rozřezali a vozovku zprůjezdnili. Na obou případech jsme byli od páté ráno až do deváté hodiny dopolední. 7. května vyjel náš záchranářský favorit na Ládví k poskytnutí první pomoci muži, který byl při neopatrném přecházení poražen starší řidičkou osobního vozu. Následující 8. květen byl ve znamení neustálého houkání sirény na střeše naší hasičárny. Odpoledne se vyjelo na spadané stromy v údolí pod Strojmetalem směrem na Čakovice. Ty jsme rozřezali a odklidili z vozovky. Krátce po našem návratu jsme byli sirénou vyzváni k výjezdu dalšímu. Šlo o další spadané stromy v Kamenici. Krátce po návratu jednotky už siréna houkala znovu. Tentokráte nešlo o spadané stromy, ale o požár lesní hrabanky v „Kulatém“ lese v Těptíně. Požár zřejmě založili neopatrní trempové, když v těsné blízkosti požářiště byly nalezeny staré celty od stanů a konzervy. Požár jsme lokalizovali a posléze likvidovali s šesti tisíci litry vody z naší cisterny. Už dva dny poté, 10. května nám oznámila mladá maminka, že jí telefonoval z lesa někde u Markvartu její mladý syn, že havaroval na kole. Kolo prý je na dvě půlky a on je zraněný a krvácí. Okamžitě vyjel náš zdravotník a po chvíli hledání jsme zraněného chlapce našli na lesní cestě do Kamenné Přívozu. Poskytli jsme mu první pomoc, ale jeho zranění vyžadovalo odborné vyšetření, a proto byla na místo události přivolána sanitka Asociace samaritánů z Prahy – západ, pod kterou místo nehody územně spadá. A následující den 11. května jsme měli další mimořádný případ. Hasiči z Říčan nás vyzvali k zásahu u rybníka ve Velkých Popovicích, do kterého zřejmě předchozí prudký déšť splách z pole zřejmě zbytky hnojiv, které otrávily vodu a ryby začaly hynout. Bylo potřeba vodu okysličovat, a tak na místě zasahovalo jedenáct stříkaček, které po celý den nasávaly vodu a stříkaly ji zpět na hladinu, aby se rybám dostalo většího množství kyslíku. Posádka naší tatry vyjela k místu po osmé hodině ráno a vrátila se až po 16. hodině. Toto byla jedna z největších ekologických havárií minulého roku na okrese a byli jsme rádi, že jsme byli nápomocni k její likvidaci. Dva dny byl klid, ale už 13.5. jsme jeli cosi zařizovat na Obecní úřad a přijeli jsme k menší dopravní nehodě v Kamenici. Srážka dvou osobních vozů byla bez zranění a tak jsme pomohli uvolnit křižovatku a náš člen Pavel Makula, který tudy také náhodně projížděl se svým mixem, pomohl havarovaná nepojízdná vozidla odstranit z vozovky. Opět byl dva dny klid, ale už 15. května náš zdravotník Jirka Navrátil uháněk k těžkému úrazu dítěte do Kamenice. Samozřejmě, že ihned vyjela i sanitka z Říčany, ale náš zdravotník byl na místě již za tři minuty. Bylo nám oznámeno silně rozrušenou matkou, že její dítě má utrženou ruku! S jakými pocity asi jedete k takovému úrazu si snad ani nemůžete představit. Zdravotnický kufřík máme solidně vybavený a naše znalosti při ošetřování také nejsou zanedbatelné. Na místě nás již očekávali sousedé ( což velice usnadní příjezd záchranářů ) a po stopách krve jsme byli vedeni až do bytu, kde se zraněný chlapec nalézal. Byl při vědomí, ale v šoku. Nešlo sice o utrženou ruku, jak rozrušená maminka záchrance uvedla, ale šlo o velikou tržnou ránu levého předloktí v délce asi 25 centimetrů. Rána byla neobyčejně hluboká, a proto byly vidět zcela obnažené kosti předloktí, včetně šlach a svalů. Ty však nebyly přetrženy, ale rána masivně krvácela. Zajistili jsme první pomoc chlapci a snažili jsme se ho dostat ze šoku. Velice rychle přijela sanitka z Říčan, která pak chlapce odvezla k dalšímu ošetření do nemocnice v Krči. A jak k úrazu došlo? Jedenáctiletý Roman si hrál před domem na kovové konstrukci klepadla na koberce a přitom rukou zachytil o kovový háček, na který se zavěšuje rákoska, napíchl se na háček a jak z klepadla padal, roztrhl si ruku. Musíme říci, že chlapec byl v průběhu ošetřování velice statečný a ani neplakal. Pak byl tři dny klid, ale už 18. května by náš záchranář Jirka Sekyra náhodně u další vážné nehody osobního vozu, který u Markvartu narazil zezadu do traktoru. Osobní vůz byl zdemolován a traktor skončil v příkopě po nárazu do stromu. Neopatrní mladíci byli zraněni, traktorista vyvázl bez úhony, což se nedalo říci o jeho traktoru, který byl nehodu zničen. Krátce po 8. hodině ráno 24. května jsme byli hasiči z Říčan vysláni k vystříhávání osoby z havarovaných vozidel na Hlubočince. Zraněné osoby z obou poničených vozidel se nám podařilo vyprostit bez hydraulického zařízení a předali jsme je posádce sanitky ze Říčan. Havarovaná vozidla delší dobu komplikovala dopravu na staré benešovské silnici a my pomáhali řídit dopravu a zasypávali jsme uniklé pohonné hmoty na vozovce. Už následující den 25. května měl opět náš zdravotník práci. Byl nám nahlášen úraz cyklistky u kapličky v Těptíně. Samozřejmě jsme jí poskytli první pomoc, zafixovali zraněnou ruku a po dohodě s dispečinkem záchranky z Říčan jsme ji odvezli sami do nemocnice. Už 2. června nás opět hasiči z Říčan vyzvali k výjezdu. Bylo jim oznámeno, že hoří někde v lese u zdi obory za rybníkem Markvard. Chataři nás navedli na místo, ale nedalo se tam zajet cisternou. Po pěším průzkumu jsme zjistili, že se bude muset natahovat téměř tři sta metrů hadic ke vzdálenému požáru lesní hrabanky. Dvakrát musela naše autocisterna doplňovat vodu a požár lesní hrabanky se likvidoval téměř tři hodiny. Tři dny poté 5. června jsme vyjeli k velkému požáru stodoly a garáže do Čakovic. Výjezd byl velmi rychlý, ale naše autocisterna dojela jen na náves do Těptína, když jsme zjistili, že na vozidle nastal zkrat na elektrice, auto přestalo houkat a svítit, přestala fungovat radiostanice a my se museli vrátit na základnu. Ještě že máme záložní autocisternu a tak v krátké době vyjela naše zálohová Tatra 148 CAS 32, která dojela k místu požáru a posádka se zapojila do hasebních prací. Další hasičské vozy, které byly na místě, do naší tatry vozily vodu a po dohašení požáru jsme pomáhali rozebírat shořelé konstrukce. I přes zásah několika hasičských sborů majiteli na stodole, garáži, shořelém vozidlu a věcech vznikla velká škoda. Ale nám také – jen za opravu shořelé elektroinstalace na tatře včetně žárovek, majáku a shořelé radiostanici, vznikla škoda přes třicet tisíc korun! A to je pořádná rána do rozpočtu!!! Už následující den 6. června vyjeli naši záchranáři do Velkých Popovic k úniku čpavku a za další dva dny 8. června jsme vyjeli k požáru sklepa na Novou Hospodu. Jak se ukázalo, hořel ve sklepě rodinného domku mrazák. Naši hasiči zasahovali pro množství dýmu a silný zápach hořících umělých hmot v dýchací technice. A opět po třech dnech houkala v Těptíně siréna. Dne 11. června byl ohlášen lesáky požár seníku v oboře na Ládevsi. V době našeho dojezdu byl již celý seník zcela zachvácen plameny a hasilo se od 17. až do 20. hodiny. Dva dny poté jsme jeli seník ještě dohasit, když začala doutnat některá skrytá ložiska. Opět se dohašovalo téměř tři hodiny. Ke kuriózní a mimořádné nehodě jsme byli z Říčan vyzváni 18. června před půl desátou večer do obce Křížkový Újezdec. Prý tam havarovalo osobní auto do rybníka a jsou tam uvězněni lidé. Jak rychle jsme k případu uháněli si asi dovedete představit. Myšlenka, že v troskách vozu jsou pod vodou lidé, je hrozná. Náš hasičský favorit dorazil v rekordní době na místo neštěstí a našim záchranářům se naskytl nepěkný pohled. Z rybníku uprostřed obce vyčuhovala z vody jen část podlahy a kola převráceného vozu. Úžasnou chladnokrevnost a odvahu prokázal zástupce velitele naší jednotky Pepík Dvořák mladší, který neváhal a okamžitě po zastavení hasičského favorita skočil v hasičském pracovním obleku do vody a potopil se ke škodovce, aby zjistil, zda tam není uvězněná posádka. Po dojezdu naší hasičské tatry se zbytkem družstva do rybníka vskočili ještě další dva členové výjezdové jednotky pánové Tomáš Baxa a Tonda Jeřábek. Bylo zjištěno, že ve vozidle ani v jeho blízkosti se pod vodou nikdo nenalézá a zároveň jsme byli informováni, že snad ve vozidle jel jen jeden člověk a ten z místa nehody vyplaval a poté odešel pryč. Na rybníce se mezitím zvětšovala skvrna od benzínu a oleje, kterou jsme však nemohli nijak zastavit. Až po příjezdu jeřábu z Říčan museli naši chlapci znovu do chladné půlnoční vody, aby vozidlo vyvázali a to pak bylo vytaženo na silnici a postaveno na kola. Ještě předtím naši mokří hasiči lovili v rybníce plovoucí tisícikorunové bankovky, které z vozu občas vyplavaly a tyto pak předali místní policii. Před půlnocí akce skončila nejen vytažením vozidla, ale i chycením majitele havarované škodovky. Byl jím zahraniční dělník, který byl policisty odchycen asi 3 kilometry od místa nehody. Prochladlí hrdinové noci panové Dvořák, Baxa a Jeřábek pak upalovali domů se ohřát něčím teplým a zalehnutím pod duchnu… Už dva dny nato 20. června jsme vyjeli ke spadlému stromu přes silnici ve Štiříně a následující 21. červen to byly hned další dva případy výjezdů opět ke spadlým stromům v Nechánicích a v Čakovicích. Zdravotník těptínských hasičů zasahoval ještě před příjezdem sanitky 22. června v polích za Kostelcem u Křížků, kde poskytoval první pomoc zraněnému cyklistovi. Protože Říčany neměly právě v tu dobu volnou sanitku, vyjel také náš zdravotník a za ním přijela záchranka Prahy – západ, která zraněného převezla do nemocnice. Stejný den náš zdravotník vyjel ještě jednou. Odvezli jsme po domluvě s dispečinkem záchranky do říčanské nemocnice našeho kamaráda, který utrpěl bolestivé popáleniny asi na 30% těla, nikoliv od nějakého rozpáleného předmětu, ale po neopatrném dotyku s listy a šťávou rostliny zvané oficiálně Bolševník. Bohužel se tato rostlina vyskytuje stále více i v našem okolí ( Těptín, Čakovice apod.). Varujte před touto rostlinou a její nebezpečností své přátele. Například při vniknutí její šťávy do oka může způsobit velice závažné poranění, vedoucí až k oslepnutí. Bojujte s touto rostlinou a nemilosrdně ji opatrně v rukavicích likvidujte (i s kořeny). 4. července jsme měli hned dva výjezdy v jednom dni. Nejprve jsme odstraňovali ve Struhařově spadlé stromy a později byl ohlášen další již druhý požár seníku tentokráte ne v Ládevsi, ale v nedalekém Struhařově. Seník uprostřed lesa v době našeho dojezdu už téměř dohoříval a naším hlavním úkolem bylo zabezpečit, aby se oheň nerozšířil na okolní les. 6. července se nejen zpívá ve známé písničce, ale tento den znamenal pro naše dva záchranáře poskytnutí pomoci posádce sanitky z Říčan a posádce vrtulníku, který přiletěl pro těžce zraněného muže v hlubokém bezvědomí po pádu ze schodů. S leteckými záchranáři spolupracujeme již druhou desítku let a byla to vždy spolupráce výborná a užitečná – my jim za jejich zásahy moc děkujeme. Pak byl vcelku klid až do 27. července, kdy utrpěla krvácivý úraz obyvatelka Těptína. Byla jí poskytnuta první pomoc, posadili jsme ji do našeho hasičského favoritu, že jí odvezeme do Říčan. Ve stejnou chvíli jsme se ale dozvěděli, že sanitka z Říčan míří k nám do Těptína k jiné pacientce, která byla postižena srdeční nevolností. Proto jsme ošetřenou první pacientku ponechali v našem voze a vyjeli k nevolnosti druhé ženy. Záchranka z Říčan přijela velice brzy a po ošetření byla vleže převezena do nemocnice v Benešově druhá pacientka a my za houkající sanitkou v hasičském vozidle odváželi také na Benešov krvácející první pacientku. Vše nakonec dobře skončilo a obě místní ovybatelky Těptína se znovu těší dobrému zdraví, které jim samozřejmě moc přejeme. 1.srpna krátce poté, co se naše hasičská vozidla vrátila z pravidelné technické kontroly, jsme byli hasiči z Říčan vyhoukáni a vysláni opět k vyproštění osoby z trosek vozu po dopravní nehodě na staré benešovské silnici u obce Hlubočinka. Za deště tam dostal smyk řidič osobního vozu a začal se točit na vozovce. Toho se lekl za ním jedoucí řidič nákladního vozu, který také uvedl vůz do smyku, vjel do protisměru a najel do osobního vozu nic netušící řidičky, která jela ve směru na Prahu. Čelní náraz byl hrozný a zcela zdemolované vozidlo bylo navíc odhozeno do příkopu. Náš hasičský favorit dojel na místo během čtyř minut a jeho posádka okamžitě zahájila vyprošťovací práce pomocí hydraulického zařízení. V několika minutách jsme měli společně s profíky s Říčan osobu vyproštěnou a předali ji do péče záchranky z Prahy-západ, která dojela ze stanoviště v Jesenici na místo dříve ještě před příjezdem naší sanitky z Říčan. Silnice byla delší dobu neprůjezdná, protože byla zablokována havarovanými vozidly – do náklaďáku po čelním nárazu do osobního vozu totiž vzápětí najelo ještě další osobní vozidlo. Těžce zraněná mladá žena pak byla převezena do nemocnice v Praze. Další srpnové dny byly ve znamení spadlých stromů jako např. ve Vavřeticích po zásahu blesku, ale hlavně byl srpen ve znamení čerpání, kterých bylo i několik v průběhu jediného dne a vše pak vyvrcholilo nevídanou povodní z tisícileté vody, která se prohnala republikou od jihu na sever a nemilosrdně ničila vše, co jí stálo v cestě. Ještě předtím než naši hasiči vyjeli i na čerpání do Prahy, čerpali vodu ze zatopených sklepů a domů. Od 4. srpna opakovaně několikrát např. na Hlubočince, v Jažlovicích, v Kamenici, v Těptíně, ve Strojmetalu, v Modleticích, Nupakách, Sulicích, Petříkově a na dalších místech. V týdnu od 12. srpna 2002 jednotka Sboru dobrovolných hasičů Kamenice-Těptín na území obce i mimo ni zasahovala u 29 případů (v tomto počtu není zahrnuto čerpání v Praze a okolí ). Většinou se jednalo o čerpání pomocí kalového čerpadla a plovoucího čerpadla Macximum. Po částečném odčerpání vody přišla řada na lopaty a košťata. 12. srpna jednotka zasahovala již od rána v Nupakách u Říčan a Modleticích, kam ji povolalo operační středisko Hasičského záchranného sboru v Říčanech u Prahy. Ve večerních a pozdních nočních hodinách čerpala vodu z prostoru sklepa a truhlářské dílny v Sulicích. V půl čtvrté ráno následujícího dne členové jednotky opět vyjížděli na stejné místo v Sulicích, kde se přes veškerou snahu majitele objektu nepodařilo situaci udržet pod kontrolou a voda opět zaplavila prostory, pár hodin předtím vyčerpané. Brzy ráno již bylo jasné, že většina zasahujících členů nepůjde do zaměstnání a bude pokračovat v čerpání. Zatopených objektů na území obce přibývalo a naši jednotku při čerpání v Sulicích v ranních hodinách vystřídala posila hasičů z Doubku. Jednotka se přesunula do Těptína, odkud měla hlášeno nejvíce případů. V té době již fungovaly obě hasičské tatry s kompletními posádkami, které přejížděli postupně na různá místa obce – na Novou Hospodu, do Struhařova, Kamenice, Těptína, ale i na Petříkov a do Babic. Po celý den se záchranných prací účastnili tito lidé: posádka tatry 148 CAS 32 I.: Josef Dvořák, Jiří Sekyra a Soňa Hladíková posádka tatry 148 CAS 32 II.: Pavel Makula, Josef Černý, Pavel Janecký, Antonín Jeřábek, Zdeněk Ježdík, Václav Kašpárek, Jaroslav Vosmík, Tomáš Zídek ( tato část jednotky zasahovala převážně v oblasti Těptína a okolí, proto byla posílena o větší počet lidí, kteří se přesunovali z místa na místo pěšky. Pro průběžné kontroly objektů byl rovněž použit technický automobil Favorit Praktik. Tímto vozem se v pozdních odpoledních hodinách účastnil čerpání na Petříkově Pavel Horyna. Vzhledem k tomu, že velitel obecní jednotky Ladislav Červený a zástupce velitele Josef Skružný zasahovali jako profesionální hasiči v Praze, kde se v té době situace rychle zhoršovala, velitelem v obci byl ustanoven další zástupce velitele Josef Dvořák ml. Obdobná situace následovala i v dalších dnech. V té době již bylo jasné, že ničivá povodeň napáchala takové škody, že bude zapotřebí každé pomoci. V obci se stav postupně uklidňoval, o to více bylo zapotřebí lidí a techniky v nedaleké Praze. Po konzultaci s panem starostou Kláskem a po nezbytném zabezpečení požární ochrany na území obce, byla dána k dispozici pro záchranné a likvidační práce v Praze tatra 148 CAS 32 vybavená plovoucím čerpadlem Macximum a kalovým čerpadlem. V sobotu 17. srpna ráno odjela posádka Dvořák, Sekyra, Hladíková, Černý na místo určené krizovým centrem, přičemž další členové jednotky drželi nepřetržitou pohotovost ve zbrojnici v Těptíně. Posádka výjezdové tatry Tomáš Baxa, František Adámek ml., Zdeněk Ježdík a Jaroslava Vosmík byla povolána k čerpání vody do Struhařova. V Praze se druhá tatra pohybovala v prostoru Újezda, kde bylo čerpáno v objektu hotelu U kříže - Újezd č.p. 20. Poté jsme pokračovali v Helichově ulici na norské a japonské ambasádě, kde jsme čerpali vodu z prostoru podzemního archivu za pomoci plovoucího čerpadla a ejektoru. Po ukončení tohoto čerpání jsme pokračovali v odpoledních hodinách na Kampě. Tam jsme po průzkumu domu č. 8 přímo u Vltavy museli záchranné práce ukončit, protože objekt nebyl prohlédnut statikem a provádění jakékoli další činnosti bylo riskantní. V neděli 18. srpna stejná posádka odjela do oblasti Chuchle a Zbraslavi, kde čerpala několik hodin zatopený sklep v objektu firmy Somatherm s.r.o. ve Zbraslavské ulici. Voda zde dosahovala výšky cca 3,5 metru. Zajímavostí bylo, že ve sklepě bylo pod vodou asi 50 barelů s různými chemikáliemi, které tato firma používá. Naštěstí bylo následně zjištěno, že tyto látky nejsou zdraví ani životnímu prostředí nebezpečné. Z Malé Chuchle jsme se v odpoledních hodinách přesunuli do Braníka, kde jsme po vyčerpání sklepa rodinného domu v ulici Nad malým mýtem přejížděli do ulice Vltavanů do sportovního areálu, kde byly zatopeny tenisové kurty. Zde jsme zažili velmi kuriózní situaci, kdy část jednotky v počtu dvou lidí pokračovala v čerpání vody z areálu tenisových kurtů a další dva lidé s tatrou přejížděli ve stejné ulici k požáru trosek zdemolovaných stavebních buněk. Takže jsme používali odčerpávanou vodu k plnění tatry, se kterou jsme o pár set metrů dál hasili hořící ruiny. Situace byla o to nebezpečnější, že se v prostoru požářiště nacházeli propan-butanové lahve. V pondělí 19. srpna dostali dobrovolní hasiči volno na údržbu techniky a načerpání sil. Hned v úterý 20.08.2002 jsme odjeli s tatrou na vyžádání Hasičského záchranného sboru Praha-východ do Klecan, kde jsme dostali za úkol společně s profesionálními hasiči ze Staré Boleslavi vyčistit drtičku kamene v areálu lomu. Celý den jsme pak doplňovali vodu z nedalekého hydrantu a odklízeli lopatami nánosy bahna. Všem zúčastněným, kteří na likvidaci povodní jakýmkoli způsobem podíleli ještě jednou děkujeme. V září se vše začalo uklidňovat, ale 21. září měl výjimečný zásah opět náš zdravotník. Chataři mu bylo oznámeno, že mají ve Višňovce v Těptíně muže, který masivně krvácí poté, co si přesekl sekyrou tepnu na ruce. Ihned mu byla poskytnuta první pomoc a radiostanicí jsme se chtěli dohodnout na trase našeho převozu pacienta s tím, že někde v půlce cesty přendáme těžce zraněného pacienta do říčanské sanity. To ale nebylo možné, protože jako naschvál nebyla v Říčanech ani jedna rychlá sanitka. Proto dispečerka operativně rozhodla, aby byl zraněný muž odvezen na ošetření do nemocnice naším hasičským favoritem. Samozřejmě si nejprve ověřila, jak je pacient ošetřen a zda je schopen převozu v tak vážném stavu. A zatím co náš hasičský favorit uháněl s pacientem do Prahy, dispečerka záchranky avizovala náš příjezd na chirurgické ambulanci v Krči. Tam jsme s pacientem dorazili z Těptína za neuvěřitelných 11 minut – rekord! Tamní ambulance pak přestala dvě hodiny nabírat pacienty, protože po celou tu dobu dva lékaři pracovali na ruce 52letého chataře, který si nejen přeťal tepnu, ale také šlachy a svaly. Po ty dvě hodiny se tamní službukonající chirurg s mirkochirurgem opravdu nenudili. Lékařům se vše podařilo úžasně přišít a pacienta pak čekala delší nemocenská. Poslední den měsíce září, tedy třicátého, jsme opět vyjeli k vážné dopravní nehodě u obce Babice a na místě jsme poskytli pomoc dvěma osobám, které se převrátily s velkou dodávkou na střechu do lesa. Příčinou havárie byla srnka, které se chtěl řidič dodávky vyhnout a pak těžce havaroval. Dne 9. října jsme byli vyzváni k výjezdu k další velmi vážné dopravní nehodě, která se stala na silnici do Velkých Popovic. Z této silnice odbočoval v místech zvaných „Babák“ řidič nákladní avie, který chtěl jet vlevo na Petříkov. Proti němu se do křižovatky, která je na samém vrcholu kopce, přihnal velkou rychlostí jedoucí řidič osobního vozu mercedes, který v plné rychlosti narazil do předku odbočující avie. Nákladní vůz byl hrozným nárazem odhozen do stráně a v troskách zdemolované kabiny zůstal uvězněn řidič. Na místo nehody jako první přijel velice rychle náš hasičský favorit a okamžitě začalo složité vyprošťování. Mohutná postava 130kilogramového řidiče avie nešla z trosek dlouho vyprostit. Mezitím na zraněném muži pracovala posádka rychlé sanitky z Říčan, profesionální hasiči z Říčan a členové naší výjezdové jednotky. Všichni měli plné ruce práce, ale muž byl vyproštěn a předán posádce říčanské sanitky. Předtím jsme i dalšímu zraněnému – řidiči mercedesu poskytli první pomoc. Už tři dny po této vážné nehodě jsme zasahovali u velmi težké, až tragické dopravní nehody. Bylo krátce před 18. hodinou 12. října, když dva naši členové nejprve Jirka Sekyra a po chvíli i velitel Láďa Červený náhodně přijeli k velice těžké autohavarii pod Těptínem na křižovatce do Čakovic. Tam ve velké rychlosti najel řidič terénního vozu čelně do stromu a zůstal velmi težce zraněn v jeho troskách. První pomoc mu okamžitě poskytli oba výše jmenovaní členové naší výjezdové jednotky a náhodně byl také na místě okoloběžící sportovec-lékař. K případu byla přivolána i kamenická praktická lékařka paní doktorka Randýsková, která se okamžitě zapojila do záchrany života těžce zraněného řidiče. Přivolali jsme sanitku i hasiče z Říčan a z Těptína vyjel ještě náš favorit. V kritickém stavu byl pacient převezen do nemocnice v Praze, kde se podrobil řadě operací. Po několika týdnech jsme byli pozváni starostou obce Kamenice na obecní úřad, kde jsme se setkali s manželkou zraněného řidiče paní JUDr.Korejzovou. Dozvěděli jsme se, že manžel je na tom již značně lépe, ale paní doktorka Korejzová nám hlavně přišla osobně poděkovat za pomoc poskytnutou jejímu manželovi. Toto se nestává až tak často, aby nám přišel někdo podobně poděkovat a upřímně řečeno, bylo to pro nás velice milé pohlazení za naši dobrovolnou práci. Na závěr malého posezení jsme navíc obdrželi od zmiňované rodiny sponzorský dar ve výši třicet tisíc korun, které samozřejmě padnou na hasičské vybavení. Dále zasahující hasiči dostali navíc pět tisíc korun, které byly v závěru roku použity na uspořádání malého pohoštění, nechyběl ani přípitek na stále se lepšící zdraví pana Korejze. Ještě jednou děkujeme a přejeme brzké uzdravení. V sobotu 19. října odjel náš favorit se zdravotníky na asistenci do Ondřejova, kde probíhala celý den velká orientační soutěž dětských družstev. Odtud jsme odvezli do Říčan jednu osobu s řeznou ranou ruky na sešití. Když jsme postiženého odváželi z nemocnice zpět do Ondřejova, zastavil náš zdravotník Jirka Navrátil u dopravní nehody v Mukařově. Šlo o srážku dvou osobních vozů a tak jsme nejen zajistili vozidla proti možnému požáru, ale také poskytli první pomoc dvěma zraněným. Muž byl ošetřen naším zdravotníkem hned na místě nehody, jeho spolujezdkyni jsme po dohodě s dispečinkem záchranky z Říčan odvezli k dalšímu vyšetření opět do říčanské nemocnice, odkud náš zdravotník jen před několika minutami odvážel muže s ošetřenou řeznou ránou. Když nás lékař zase viděl ve dveřích, nejprve si pomyslel, že jsme tam u něho něco zapomněli. Ale my mu dovezli jen další práci … Dne 21. října jsme před 22. hodinou vyjeli na žádost říčanské záchranky k vyproštění jejich vozu, který zapadl v lijáku s pacientem na rozkopaném promáčeném sídlišti v Olešovicích. Sanitku jsme rychle vytáhli a za pár minut jsme byli zase doma v suchu. Potom do konce měsíce padaly stromy a nebylo jich málo. Například 27. října jsme v Čakovicích v noci několik hodin za silného větru odstraňovali padlé stromy z vozovky, dále jsme pokračovali na silnici do Velkých Popovic, ale to už bylo 28.října kolem druhé hodiny noční. Další dny jsme pokračovali v Kostelci a v Těptíně. Dne 9. listopadu poskytl první pomoc a odvezl do nemocnice s úrazem občanku z Těptína náš člen Pavel Makula. Poslední výjezd minulého roku byl čtyři dny před Štědrým dnem. 20. prosince směřovala naše hasičská tatra do Želivce, kde hořelo osobní auto. Na závěr druhé části čtenné zprávy ještě jednou opakuji, že naši dobrovolní hasiči – záchranáři z Těptína provedli celkem 103 zásahů. Z toho bylo 11 dopravních nehod, 16 požárů, pomoc zraněným jsme poskytli 18 x ( nepočítaje předlékařskou pomoc u požárů a dopravních nehod), v 57 případech jsme vyjeli na technickou pomoc. Legraci a planý poplach byl zaznamenám jen jeden. Ještě jednou děkujeme všem, kteří se jakýmkoli způsobem v loňském roce podíleli na chodu jednotky Sboru dobrovolných hasičů obce Kamenice – Těptín ať už při konkrétních výjezdech, nebo při údržbě techniky, výzbroje a výstroje. Děkujeme ještě jednou Obecnímu úřadu v Kamenici i sponzorům za financování této záslužné činnosti. Přejme si všichni do nového roku mnoho úspěchů a hlavně pevného zdraví. Jiří Hnětkovský Jiří Navrátil starosta SDH Těptín náměstek SDH Těptín |