|
Zpráva pro Valnou hromadu Sboru dobrovolných hasičů v Těptíně, okres Praha – východ, konanou dne 14. února 2004 Vážené dámy, pánové, vážení hosté, kamarádi, kolegové hasiči! Tak jako každoročně se scházíme přibližně v tuto dobu na Výroční valné hromadě, abychom zde společně zhodnotili práci našich členů Sboru dobrovolných hasičů v Těptíně. Tato Výroční valná hromada je výjimečná tím, že je po mnoha letech vedena opět na „domácí půdě“, tedy zde v těptínské hospodě, a probíhá v roce oslav stého výročí vzniku naší dobrovolné organizace. Je to opravdu výrazné výročí v historii našeho sboru, a proto úvod naší zprávy zcela netradičně nepatří ohlédnutí za událostmi ve světě v uplynulém roce. Chceme při této příležitosti krátce připomenout bohatou historii našeho sboru alespoň po desetiletích. 1904 - 1913 Těptínský dobrovolný sbor zakládalo 11 členů. V dnešní slavností den s úctou vzpomínáme jejich jmen. Byli to František Skružný – starosta sboru, Hynek Fryč – jednatel, Václav Skružný – velitel a další členové Antonín Hnátek, Antonín Zápotocký, František Kovařík, Josef Dvořáček, Karel Dvořáček, Jan Moučka, Karel Kučera a Karel Dvořáček. První desítka let trvání sboru byla poznamenána velkou snahou získat peníze na nákup vybavení, především stříkačky. Členové se snažili získávat peníze pořádáním plesů a přilákat pozornost obyvatel Těptína a okolí na hasičská cvičení. O tom, že se to ne vždy dařilo svědčí i špatná nálada ve sboru, popsaná v kronice. Kritickým byl rok 1908, kdy ve sboru zůstalo jen devět členů, naopak další roky již byly veselejší. V roce 1911 dokonce pro velitele kupujeme helmu a pás, jednatel má novou píšťalku. Velitel a podvelitel byli vysláni s dietami 3 koruny do hasičské školy. 1914-1923 Následující desetiletí trvání sboru od roku 1914 poznamenala první světová válka, kdy mnoho těptínských občanů odešlo bojovat „ za císaře pána“ a mnozí se již nevrátili. Naši členové neměli čas ani chuť pracovat ve sboru, a tak se schází po dlouhých čtyřech letech až 30. března 1919 na Valné hromadě. Sbor má 12 členů. Každý člen sboru si musí opatřit pracovní oblek hasičský na vlastní náklady. Žádáme obec, aby nám za čtyři válečné roky přiznala poplatek, který minulá léta vyplácela – 40 korun ročně. O rok později žádáme obec o výměnu stříkačky, která je jejím majetkem a dále, aby nám vyhradila místo na naše cvičení. V roce 1923 jsme se trochu finančně vzmohli a nakupujeme 60 metrů hadic, několik obleků a lucernu ke stříkačce. 1924-1933 V roce 1924 objednáváme novou stříkačku od firmy Smekal na Smíchově. Starý stroj se již nehodí k přespolním vyjížďkám k požárům. Práce ve sboru se stále více stabilizuje máme dobré jméno v obci i v okolí. Rok 1925 je pro sbor významný nákupem výtlačné čtyřkolové stříkačky za dvacet pět tisíc korun, kterou jsme rok předtím objednali u firmy Smekal. 20.6.1925 je v Těptíně pořádán župní sjezd a slavnostní přijímání stříkačky. Je vidět, že práce ve sboru dostává svoji podobu a svůj smysl. Další občané mají zájem o činnost ve sboru, mezi nimi i ženy. V roce 1929 žádáme obec o zakoupení nové stříkačky, tentokrát motorové od firmy Stratílek, 3. 11 téhož roku ji opravdu dostáváme do péče. V roce 1930 začíná práce s mládeží, účastní se okrskového cvičení pod vedením přítele Polaneckého. Kupujeme 12 čepic pro žactvo. Dospělých členů máme 20. Následujícího roku opravujeme zbrojnici, děkujeme firmě Ringhoffer za pořezání dříví na její opravu a obecnímu úřadu za dar 5 000 korun. Firma Ringhoffer nám rovněž zaslala 100 Kč za pomoc při lesním požáru. Za subvence 500 korun kupujeme 20 metrů hadic a jednu sekyru na jedné straně špičatou. V roce 1933 se stále více projevuje světová hospodářská krize, rostou řady nezaměstnaných. Náš sbor, ač sám má dluh 9 000 korun, přispívá alespoň malými částkami na nezaměstnané. 1934-1943
Světová krize se
prohlubuje a v Německu se k moci dostává Hitler. Našemu sboru stejně jako
ostatním v republice je nařízeno konat předvojenská cvičení, protiplynové
přednášky atd. V krizi je i naše pokladna, Hospodářská záložna nás upomíná o
zaplacení dluhu – bohužel nemáme peníze. Tolik bychom chtěli auto ke
stříkačce, ale to je v nedohlednu. Válečná léta jsou zlá, to se odráží i na
naší činnosti. Přesto se nám daří udržet zvyklosti jako je pořádání plesu, i
když bez výzdoby a tradiční polky. V roce 1940 dokonce dostáváme státní
subvenci 3 000 Kč a obec Těptín nám rovněž poskytla stejnou částku na
ošacení členů. Dva roky nato předáváme dle nařízení říšského protektora
veškerý majetek obci. Tím ztrácíme i to málo, co máme. 1944-1953 Z roku 1944 nemáme jedinou zprávu o hospodaření, nevíme, zda byla pokladna sboru rovněž předána obci. Nálada je napjatá a vyhrocená mezi samotnými členy sboru. Hádky a různice na Valné hromadě tomu plně odpovídají. Přitom máme slavit čtyřicáté výročí založení sboru. Ani další válečný rok není v kronice našeho spolku zaznamenán, ale pravděpodobně fungoval dál. V souvislosti s květnovým povstáním českého lidu musíme vzpomenout naše členy Šmída, Knihu a Klápu, kteří položili životy za osvobození naší vlasti. 6. ledna 1946 přišlo na Valnou hromadu šest členů. Těm se nakonec v průběhu roku podařilo přesvědčit pro dobrovolnou činnost ve sboru další občany. Bylo přijato 25 činných členů a 20 přispívajících. Budovatelská léta ovlivňují i naši činnost. V roce 1947 chceme stavět hasičárnu. Bohužel následující roky na to nejsou peníze, a tak je nová zbrojnice přistavěna vedle garáží autobusů v roce 1950. V tomtéž roce je zakoupeno i auto. V roce 1951 se koná Valná hromada v Kamenici. Dochází ke sloučení hasičských sborů Ládví a Těptína v Hasičskou jednotu o dvou družstvech po jednom v každé vesnici a jedno družstvo náhradní. Tato změna však v následujících letech nepřináší dobré výsledky.
1954-1963 Z tohoto období máme jen kusé informace. Přesto o aktivitě sboru svědčí vyznamenání „ Za příkladnou práci“ či „Vzorný požárník“, která obdržela řada našich členů. Pomáháme rovněž v obci a v JZD při senoseči, žních či podzimních pracích. V roce 1961 se ujímá práce s mládeží pan Karel Procházka a v následujících letech děti slaví velké úspěchy.
1964-1973 V roce 1966 bylo rozhodnuto, že stávající zbrojnice a garáže ČSAD budou přestavěny na prodejnu Jednoty a hasiči si postaví novou budovu. Stavební práce na nové zbrojnici probíhaly ještě v roce 1972. Velkou zásluhu na jejím dokončení měl poslanec MNV pan František Moučka za velké pomoci Státní průmyslové školy stavební z Prahy 5. Při stavbě zbrojnice bylo odpracováno na 5 000 brigádnických hodin a měla hodnotu v té době 200 000 korun. Ve stejném období probíhaly také akce vyčištění vodní nádrže a úprava pozemku, který později sloužil dlouhá léta jako cvičiště. V roce 1973 jsme získali vůz GAZ, bohužel v dezolátním stavu. Ale díky obětavosti našich řidičů byl zprovozněn. V té době sbor vlastnil rovněž vůz Tatra 805, který členové několik let opravovali a dávali dohromady.
1974-1983 V roce 1974 máme 70 členů, z toho 4 ženy. Rok nato kupujeme vybavení zbrojnice a sirénu. Máme nový vůz Praga V3S speciál – cisternu. V roce 1977 jsme započali opravu těptínské kapličky před hospodou. Práce pokračovali i další rok – opravili jsme střechu, nově kapličku nahodili a údržbou prošel i zvon. V roce 1980 jsme zakoupili dva nákladní automobily Robur, z toho jeden pojízdný. Ve stejném roce již s naší mládeží pracuje Jaroslav Ježdík, který společně s Maruškou Lhotskou na dalších spoustu let neodmyslitelně patří k mladým požárníkům.
1984-1993 Rok 1984 je vrcholem práce s mládeží, která získává ve hře „Plamen“ Putovní pohár a Prapor vítěze okresního výboru požární ochrany. V oddílu mladých požárníků se schází přes dvacet dětí. V červnu 1986 byl sboru do užívání předán požární vůz IFA. Při rekonstrukci na něm bylo odpracováno 500 brigádnických hodin a vůz byl využíván po mnoho dalších let. Na začátku roku 1987 získal sbor Tatru 148 CAS 32. Dále byly zakoupeny dvě univerzální vyprošťovací sekyrky VRVN 1 Narex a okamžitě se začaly používat při výjezdech na dopravní nehody. Čtrnáct členů úspěšně složilo zkoušky na mobilní radiostanice, jednotka je vybavena moderní technikou, výjezdy jsou rychlé, téměř vždy zasahujeme u případů jako první. V roce 1988 máme již 141 členů, 117 mužů a 27 žen, nadále pracují velmi aktivně dvě družstva mládeže. O rok později máme členů již 152. Od 16. června 1989 máme ve výzbroji speciální hydraulické nůžky z Narexu, koncem roku jsme dovybaveni hydraulickým pohonem, rozpínákem, speciálními sekyrkami a páčidly. Jsme jediná jednotka v republice, která má toto vybavení. Navíc jsme jako jediní dobrovolní hasiči vybaveni základnovou radiostanici s napojením na profesionální sbor v Říčanech. V obou našich vozech jsou mobilní radiostanice a samozřejmě nechybí ani kapesní. V roce 1990 měníme název ze Sboru požární ochrany na Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, Sbor dobrovolných hasičů Těptín. Obrovským přínosem do naší zbrojnice je speciální auto rychlé pomoci Favorit Praktik se záchranářským vybavením. Okamžitě byla zakoupena i plechová garáž pro toto auto. 23. března 1990 nám bylo předáno „ Čestné uznání Ceny bezpečnosti silničního provozu“ za rok 1989. Závěrem roku 1991 bylo sedm našich členů pozváno do Hasičského domu v Praze, aby převzali jedno z nejvyšších ocenění za svoji průkopnickou činnost, tj. zasahování a poskytování pomoci lidem při dopravních nehodách. Do rukou starosty Antonína Bartáka a velitel Josefa Dvořáka st. byla předána medaile „ Za záchranu života“. Toto desetiletí lze po všech stránkách hodnotit jako jedno z nejaktivnějších, ať už z hlediska výjezdů, tak brigád nejen ve zbrojnici, ale také na pomoc obci, zemědělství a lesnictví. I na okrskové soutěže pořádané v Těptíně můžeme už jen vzpomínat. Dnes je bývalé hřiště – dnes soukromý pozemek – zarostlé trávou.
1994-2003 Aktivní práce sboru a hlavně jednotky pokračuje i v dalších letech. Postupné omlazování našeho sboru společně se získáváním novější hasičské techniky vedly k tomu, že vzhledem k lepší vybavenosti vozového parku jsme začali být vyzývání profesionály k čím dál většímu počtu výjezdů. Ale protože případů v našem okolí bylo daleko více a u řady z nich jsme nezasahovali, sami jsme začali informovat občany z okolí o naší nové technice a o možnosti našich zásahů v řadě případů ještě dříve před dojezdem profesionální jednotky z 20 kilometrů vzdálených Říčan. Mimořádnou snahou a aktivitou členů sboru se podařilo sehnat peníze nejen od obecního úřadu, ale hlavně od sponzorů na hydraulickou soupravu k vyprošťování osob z havarovaných vozidel, a tak jsme jako vůbec první sbor dobrovolných hasičů z celé tehdejší Československé federativní republiky začali vyjíždět k těžkým dopravním nehodám hasičským favoritem s výbavou vyprošťovacího zařízení. Jak jsem už před chvílí řekl, bylo to hlavně a jen díky veliké „injekci“ v podobě sponzorského daru od České pojišťovny z oddělení zábrany škod. Od této pojišťovny jsme také díky velkému pochopení našich kolegů, dobrovolných hasičů z Prahy 5, Holečkovy ulice, toto vyprošťovací vozidlo dostali a historie našeho sboru to nikdy kolegům hasičům ze Smíchova a České pojišťovně nezapomene. Vzpomínám, jak se ke mně zhruba před 14 lety dostala od našeho nejvyššího vedení – tedy od Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska – informace, že jsme hasiči a že bychom měli raději jen hasit, než se hrnout do dopravních nehod. Tehdy jsem osobně na sdružení zašel a velice důrazně vysvětlil naši filozofii, totiž že postiženým lidem v troskách je jedno, zda je vyprošťuje profesionál s hvězdičkami na ramenou nebo „jen“ dobrovolný hasič. Důležité musí být to, že je pomoc postiženému poskytnuta co nejrychleji. Ovšem za předpokladu, že je jednotka dobrovolných hasičů řádně proškolena nejen na práci s vyprošťovací technikou, ale i pro poskytování první pomoci. A také jsou-li členové jednotky k podobným případům vybaveni a psychicky připraveni. Toto bylo tehdy mé zdůvodnění u vedení na SH ČMS. Uplynul asi rok a už se ukázalo, že naše práce nese výsledky. Vyprostili jsme, případně ošetřili několik lidí při vážných dopravních nehodách a vedení SH ČMS nás začalo dávat jako vzor všem ostatním dobrovolným jednotkám v republice. Nikdo nám však už nikdy nevezme ono prvenství, když jsme jako první a jediný sbor dobrovolných hasičů v roce 1989 začali u nás v Těptíně na okrese Praha-východ vyjíždět k hromadným dopravním nehodám a pomáhat i při dalších mimořádných událostech. A za to patří nezměrný dík nejen těm našim chlapcům, kteří tehdy u toho byli, ale i díky České pojišťovně a dobrovolným hasičů ze Smíchova pod vedením pana JUDr. Zdenka Koschina, kteří nám náš v republice u dobrovolných hasičů první záchranářský vůz pomohli sehnat a dovybavit. Pochopili, že jsme přišli s převratnou novinkou, která se později uchytila v celé republice a to je moc dobře. Nedávno jsme zmiňovaný vůz vyřadili po 14 letech služby z provozu a nyní bude jezdit u pyšelských hasičů. Těžko řekneme přesně, kolika lidem jeho posádky pomohly při nejrůznějších tragédiích. Ale byly to doslova stovky a stovky lidí v tísni. Bohužel jsme byli také u několika desítek těch, kterým jsme my ani lékaři už pomoci nedokázali. V roce 1995 získáváme další vozidlo Tatra 148 CAS 32 – auto rovněž slouží dodnes díky neustálé údržbě. 9. května 1996 bylo naší jednotce předáno další ocenění – bronzová plaketa ceny Bezpečnosti silničního provozu, čímž jsme se nositeli tohoto ocenění stali jako první hasiči v České republice. Navíc získal dlouholetý velitel Josef Dvořák st. stříbrný odznak Kavalíra silnic. V posledních letech se nám podařilo zapracovat na obnově techniky, výzbroje a výstroje. V roce 1999 jsme např. pořídili nové pneumatiky na výjezdovou Tatru, velkou radost nám udělala koupě nových přileb od firmy Draeger a vybavili jsme se pracovními obleky s reflexními ochrannými pruhy. Poslední dva roky se rovněž snažíme o obnovu techniky. Firma Komet Pečky nám repasovala výjezdovou Tatru a náhradou za technický vůz Favorit Praktik jsme zakoupili terénní vůz Land Rover Defender, který byl přestavěn na zásahový vůz s vyprošťovacím zařízením a zdravotnickým vybavením. Na obou vozech naši členové odpracovali stovky hodin, dnes je i Land Rover zařazen do výjezdu a má za sebou již několik zásahů. Snažili jsme se sečíst, kolika výjezdů se jednotka zúčastnila. Čísla nebudou přesná, některé zásahy nejsou písemně zaznamenány. Od roku 1990 jsme napočítali 1 055 evidovaných výjezdů, to je v průměru 100 případů za rok. Z celkového počtu jsme byli u 236 dopravních nehod, 235 požárů a v ostatních případech se jednalo o technické pomoci, ošetření zraněných, ale i několik planých poplachů. Nejvíce případů - 103 - jsme zaznamenali v roce 2002 ( počet výjezdů ovlivnily povodně ), nejméně naopak o rok předtím, v roce 2001, a to 46. Tolik ke stručné historii sboru. Budeme rádi, když nahlédnete do našich kronik, kde jistě najdete mnoho zajímavostí, které se do naší zprávy nevešly. Zároveň vyzíváme naše, především starší členy, kteří mohou přispět svými pamětmi, popř. fotografiemi a písemnými materiály, aby se kdykoliv přihlásili. Veškeré dokumenty Vám v originálu budou vráceny, kronikář si pouze vyhotoví jejich kopie. Postihla nás totiž velká tragédie, když se po bývalém dlouholetém kronikáři Bédovi Vitáskovi ( zemřel předloni ), ztratili veškeré historické materiály a nebylo jich málo. Vraťme se však zpět k začátku naší zprávy za rok 2003, která jako vždy začíná ohlédnutím za loňským rokem ve světě z pohledu hasiče. Loňský rok byl tak jako jiné roky opět tragický z pohledu mimořádně velkých plošných požárů, které postihly např. USA, ale také Austrálii a další státy včetně velkých povodní, zemětřesení a dalších přírodních katastrof, které si rovněž vyžádaly tisíce mrtvých. Zahynuly při nich stovky hasičů-záchranářů. I v naší republice došlo v řadách hasičů – profesionálních i dobrovolných – k mnoha tragédiím. Na Příbramsku např. zemřel při výjezdu k požáru mladý dobrovolný hasič přímo v hasičské zbrojnici. I takové věci se bohužel stávají- známe to i z našeho sboru … Letos, kdy slavíme 100. let od založení naší organizace, máme před sebou náročný rok. Vedle běžných výjezdů a práce na naší technice, bychom chtěli svépomocí přistavit sociální zařízení ve zbrojnici, které jsme tam nikdy neměli a už je skutečně zoufale potřeba. Špínu po příjezdu ze zásahu smýváme doma, na to jsme si již zvykli ( méně už naše drahé polovičky ). Ale při opravách techniky a údržby výzbroje a výstroje je velmi nepříjemné, že se nemáme ani kde umýt. Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby se podařilo hasičárnu přistavit. Hrubé plány již existují několik let a nechybí v nich ani další zateplené stání pro naše nové zásahové vozidlo. Náhradním řešením je zatím zakoupený kontejner, který stojí u rybníka. V průběhu roku chceme a plánujeme ještě na počest výročí sboru uspořádat okrskovou hasičskou soutěž v Těptín. Okresním sdružením nám bylo nabídnuto uspořádání Dne hasičů spolu s okresní soutěží požárních družstev. Je to pro nás čest, ale bohužel musíme nabídku odmítnout, protože nemáme pro uskutečnění takové soutěže vhodné prostory a bohužel ani žádné zkušenosti s pořádáním takové akce. Ale plánujeme v dalším letním termínu uskutečnit ukázku hasičské techniky od té historické až po tu novější. Účast přislíbili profesionální sbory z Prahy, očekáváme hasiče Českých drah a řadu dalších profesionálů i zástupce dobrovolných sborů z okolí i z dáli. Naše členská základna čítá k 1.1.2004 celkem 143 členů. Z toho je 103 mužů, 33 žen a dětí máme 7. Činných členů je 56, přispívajících 78 a máme dva čestné členy. Úkoly, které byly uloženy loňskou Valnou hromadou, jsme splnili prakticky bezezbytku, naopak se podařila řada věcí navíc. Repasovaná výjezdová Tatra byla na začátku roku nově nastříkána. Opět děkujeme našemu členovi, panu Jaroslavu Zídkovi, který s pomocí několika našich členů, vůz lakoval. Dále děkujeme panu Květovi Boháčovi, který podle našich požadavků na tatru vyrobil klece na hadice do rolet, koše na majáky a bednu na ženijní nářadí. Dodělaný vůz pak již bez problémů fungoval po zbytek roku při výjezdech a dokonce stál na nově vybetonované podlaze v hasičárnu, za což děkujeme pánům Červenému, Makulovi, Sekyrovi, Vosmíkovi a Ježdíkovi. Po celý minulý rok rovněž pokračovaly práce na přestavbě vozu Land Rover Defender, který byl zakoupen na konci roku 2002 z peněz obce a také díky štědrému sponzorskému daru od Strojmetalu Kamenice. Rovněž dovybavení vozu bylo realizována z tohoto sponzorského daru. Nejprve na auto namontoval náš velitel Láďa Červený mechanický naviják o síle 5 tun. Do vnitřku vozu byl vyroben pojezd pro technický kontejner, který byl vyroben na míru s konkrétními požadavky na uložení výzbroje. Mezi posádkou a technickým vybavením v zadní části vozu vznikla příčka, na střechu byl instalován nosič s úložným prostorem pro zvedací vaky, ruční hasicí přístroje, kanystry, ženijní nářadí apod. Toto vše vyrobil včetně zadních chráničů světel, zadních oken a košů na majáky opět pan Květa Boháč. Velmi mu za to děkujeme a vážíme si toho, že mírně překročený rozpočet zadotoval ze svého a dodržel původně dohodnutou cenu. Land Rover byl nalakován – tentokrát ve firmě pod odborným dohledem pana Zídka, dále byla provedena kompletní elektroinstalace akustického světelného zařízení. Na podzim jsme do vozu ještě pořídili hadicový naviják Lukas s 2 x 20 metry hadic za více než 120 000 korun. Tímto děkujeme panu Ing. Miroslavu Jelínkovi, řediteli Strojmetalu Kamenice, který na tento naviják věnoval jednotce peníze. Dále děkujeme všem členům, kteří se jakkoli na uvedení technického vozu do výjezdu podíleli. Jmenovitě jsou to velitel Láďa Červený, Tomáš Baxa, Jirka Sekyra, Jarda Vosmík ml., Zdeněk Ježdík, Pepa Dvořák ml., Mirek Zaoral ze stanice č.3 HZS Praha a další. V lednu 2004 byl vůz zařazen do Integrovaného záchranného systému a má za sebou již několik výjezdů k dopravním nehodám a technickým případům. Dobrá byla naše účast na školeních pro naše záchranáře, scházeli jsme se na výborových schůzích, i když to bylo méně než v minulosti. Na druhou stranu musíme přiznat, že bylo daleko více práce kolem techniky a tak času na schůzování bylo opravdu méně. Přesto jsme tak jako vždycky postavili krásnou májku, pálili se čarodějnice a uskutečnili jsme další společenské akce, např. výlet vlakem, akce Dny piva, sportovní mače a podobně. Předvedli jsme několik ukázek naší techniky pro dospělé i děti, např. v Petříkově, Českém Brodě, byli jsme u kolegů v Mnichovicích i na oslavách založení sboru v Pyšelích. Asistovali jsme při závodech Truck Trial Milovice 2003, kde jsme byli s Land Roverem a výjezdovou tatrou. Jedno auto jsme skutečně vyprošťovali a provedli jsme ukázky hašení a stříhání vozidla. Účastnili jsme se samozřejmě okrskového cvičení v Kostelci u Křížků, ale také jsme byli v Dobřichovicích a Ondřejově. Poprvé jsme byli na součinnostním cvičení výjezdových jednotek v Mukařově. Kromě běžných schůzek uskutečnili několik akcí i děti pod vedením manželů Sekyrových. Vedle návštěv kina a dalších výletů se zúčastnili i padesátiletého výročí České televize a v rámci dnů otevřených dveří navštívili Hasičský záchranný sbor ČT. Tímto děkují jeho členům, že se jim věnovali a ukázali jim život na stanici. Výlet byl zakončen projížďkou lodí po Vltavě. Náš kamenický okrsek opět velice dobře pracoval v průběhu celého roku. Bylo to díky jeho starostovi Františku Lackovi, který schůze vždy dobře zajistil i vedl společně s Jirkou Navrátilem. Oba naši jmenovaní členové měli stoprocentní účast na všech schůzích okrsku, což se nedá říci o našich dalších zástupcích. Proto bude nezbytně nutné ty, kteří pravidelně nechodí na okrsek vyměnit za ty, kteří tam chodit budou. Okresní sdružení hasičů Prahy východ pod vedením Jendy Křížka stále dává práci tohoto jediného takto pracujícího okrsku za příklad všem ostatním. Je to i díky pravidelné účasti členů okolních sborů ze Štiřína, Kostelce u Křížků a Nechánic a my jim za to moc děkujeme. Bez nich by to nešlo. Bohužel se rozpadl i přes naši snahu Sbor dobrovolných hasičů Sulice. Zástupce našeho sboru Jiří Navrátil byl Sdružením hasičů Česh, Moravy a Slezska vybrán, aby přednášel na celorepublikové konferenci záchranářů pod názvem „ Dobrovolníci v krizových situacích“. Dvoudenní konference proběhla za velké účasti zástupců profesionálních i dobrovolných záchranářů i veřejnosti v Kroměříži ve dnech 19. a 20. května 2003. O činnosti dobrovolných hasičů z celé republiky i o konkrétních záchranářských akcích těptínské jednotky hlavně s ohledem na vyprošťování osob z havarovaných vozidel hovořil náš zástupce déle než jiní přednášející a musel zodpovědět doslova desítky konkrétních dotazů přítomných. Dvoudenní konference byla hodnocena velice kladně a jistě také napomohla nahlédnout i do zákulisí naší dobrovolné činnosti, která stále není v naší republice dostatečně doceněna. Podíleli jsme se opět na rozšiřování pojistného ( např. na povinném ručení ) mezi občany a podařilo se nám několik desítek pojistek sehnat. Byla to společní akce Hasičské vzájemné pojišťovny a České podnikatelské pojišťovny. Nakonec jsme byli nemile překvapeni prudkým zvýšením pojistného, ale i snížením finančního bonusu pro náš sbor od pojišťovny. Ale i tyto nepříjemnosti bohužel patří k našemu hasičskému životu. Dařilo se nám opět informovat tisk a televizi o naší práci dobrovolných hasičů nejen při zásazích, ale i při jiných ukázkových akcích. Je milé vidět v televizních šotech dobrovolné záchranáře s nápisem „Hasiči Těptín“ na zádech. Zároveň to je však propagace všech dobrovolných hasičů v celé České republice a na to nesmíme zapomínat. Dobrá spolupráce je se zástupci Obecního úřadu v Kamenici, kteří si naší dobrovolné činnosti váží a v poslední době byly uvolněny stovky tisíc korun na obnovu zastaralé techniky i dovybavení hasičárny. My si finanční náročnost našich požadavků uvědomujeme, ale finance budou vydány jen na nezbytně nutné potřeby naší záchranářské činnosti, na které se podílíme díky sponzorům ještě daleko vyšší částkou než jako dostaneme od Obecního úřadu. A to chci opravdu zdůraznit. A na závěr naší první části čtené zprávy o činnosti našeho sboru za uplynulý rok 2003 je třeba poděkovat. A proto: - děkujeme všem, kteří se nadále i přes těžkosti a potíže aktivně podílejí na pokračování tradic hasičstva v našem sboru - děkujeme členům výjezdové jednotky, řidičům-strojníkům za to, že nás vozí dnem i nocí i za nepříznivých podmínek bez nehody k požárům či k dopravním nehodám, děkujeme jim za brigády i údržbu vozidel nebo požární výstroje a výzbroje - děkujeme všem, ale skutečně všem sponzorům – omlouváme se, že nebudeme všechny vyjmenovávat - děkujeme za dobrou spolupráci Obecnímu úřadu v čele se starostou panem Tomášem Kláskem, díky patří za dobrou spolupráci také Hasičskému záchrannému sboru Říčany, Okresnímu sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska z Prahy východ, díky také záchranářům z vrtulníků, říčanské záchrance i Asociaci samaritánů České republiky z Prahy západ, Policii České republiky-služebna Nová Hospoda, hasičům Českých drah a všem dalším organizacím, se kterými v průběhu roku při nejrůznějších událostech přijdeme do styku a jsou nám nápomocni - děkujeme za zajišťování a opravu radiostanic panu Martinu Lomovi z Prahy - děkujeme našim maminkám, manželkám i milenkám za to, že nám umožňují uskutečňovat tak náročného koníčka
Jiří Hnětkovský Jiří Navrátil starosta SDH Těptín náměstek SDH Těptín |